Jak pomoci člověku trpícímu hlubokou depresí? Zápasí o víru. Je přesvědčený, že ho Bůh opustil. Depresivnímu člověku se Bůh často zdá velice vzdálený. Všechno se mu jeví temné. Existují stavy deprese, které jsou reakcí na zkušenost bolestné ztráty. Jiný původ mají endogenní deprese. Nakonec ústí ve fyzickou chorobu a vyžadují patřičnou léčbu a medikaci.

Vždycky je ale důležité nechápat depresi jako stav, který jsme si sami zavinili. Není to v žádném případě projev nedostatečné víry. Je to výzva, na kterou bychom se měli snažit odpovědět duchovně. Depresivního člověka bychom měli brát ve stavu jeho opuštěnosti a temnoty vážně. Měli bychom si ušetřit laciné rady, že se má radovat z krásy přírody nebo si dopřát dobrý oběd. Protože ten, kdo trpí depresí, se právě kvůli své nemoci nedokáže z ničeho skutečně radovat.
Můžeme říct: Chápu, že je těžké vydržet tu temnotu a osamělost. Ale snaž se smířit se s depresí. Navzdory zdánlivé nesmyslnosti má svůj smysl. Ptej se jí, co se ti snaží říct. Možná to, že bys měl více zachovávat zdravou míru, abys o sebe dokázal lépe pečovat a nechal plavat svou touhu po dokonalosti. Měl bys na svou depresi najít vlastní odpověď. Máš-li dojem, že všechno kolem tebe je temné, dovol své depresi, aby tě vedla do hlubin. Tam, v hloubi tvé duše, přebývá Bůh.

Tvoje cesta k Bohu nepovede oklikou kolem deprese, nýbrž skrze ni. Bůh je v tobě, i když ho necítíš. Křič k němu ze svých hlubin. Řekni mu, jak trpíš svou bezmocí. Možná ho vytušíš právě ve své bezmoci, zjistíš, že tě obklopuje svou láskou. A dovol své depresi, aby rozbila tvé ego. Aby rozbila tvou představu o životě. Ona tě takto může otevřít Bohu, jenže zcela jinému. Bohu přebývajícímu v temnotě. Bohu, který chce právě v soumraku tvého srdce rozestřít svůj pokoj.

***

Se svolením zpracováno podle knihy: O životě z víry, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde