Jistě existují místa, kde se Boží přítomnost téměř hmatatelně dotýká duše. Ale co když většinu času žijeme jinde – v hluku města, v kuchyni, v tramvaji? Právě tam ale může začít skutečné setkání s Bohem!
Lidé obyčejného života
Existují jistě zvláštní místa, kde vane Duch Boží. Ale především: existuje Duch Boží, který vane na všech místech!
Existují lidé, kteří žijí stranou tohoto světa – například v klášterech. Ale většinu lidí Bůh ze světa nebere. Ponechává je v davu a víru života. Jsou to lidé, kteří mají „obyčejná“ zaměstnání a obyčejné domácnosti. Jsou to svobodní lidé, kteří žijí se svými běžnými nemocemi, starostmi a bolestmi. Mají obyčejné domy, obyčejné oblečení. Jsou to lidé obyčejného života. Lidé, které potkáváme na jakékoliv ulici.
My, lidé ulice, věříme, že právě tato ulice – tento svět, do kterého nás Bůh postavil – je místem našeho setkávání s ním. Místem růstu a zrání do plnosti života. Věříme, že nám nechybí nic podstatného. Protože kdyby nám něco opravdu chybělo, Bůh by nám to jistě býval dal.
Boží pokoj uprostřed ruchu
Když někam jdeme, když vaříme, míříme na návštěvu nebo večer usínáme – klepejme na dveře srdce našeho Boha, aby nás naučil jemnosti.
Jenom jeho Duch nám může pomoci jemnost chápat a uskutečňovat. Prosme ho, aby nás učil, co znamená být jemní a pokojní přesně tam, kde jsme. Tak jako on – protože on je v nás. A byl by v nás zásadní rozpor, kdybychom nebyli dobří po jeho způsobu.
Naslouchat jeho ušima
Ať nás naučí
naslouchat druhým jeho ušima,
hovořit jeho ústy,
dívat se jeho očima.
Ať nás vede k tomu,
abychom vstupovali
podivuhodným způsobem
do důvěrného vztahu
s ním samotným.
