Zlu k vítězství stačí, když dobří lidé nedělají nic

Dobrý den.

V křesťanství se objevují věci typu "ty po mně kamenem, já po tobě chlebem". Pokud by však toto bylo důsledně aplikováno, svět by ovládly zrůdné ideologie jako nacismus a fašismus nebo by byly vyvražďovány miliony nevinných lidí fanatiky z teroristických organizací. Nemohlo by existovat právo, člověk by žil ve věčné nejistotě, protože by ho každý mohl beztrestně zabít či okrást.

Zajímá mě, jestli je podle křesťanství legitimní užívání násilí a jiných prostředků zla k zajištění obecného dobra (společnosti,rodiny...) a dobra vůbec.

Děkuji za odpověď.

Vážený ...,

ve Vašem dotazu cítím hned několik otázek najednou. Především jak vidět legitimní násilí optikou křesťanství, mluvíme-li o zajištění obecného dobra. Pak i otázku, co by se stalo, kdyby společnost ovládly ideologie jako nacismus (nebo fašismus) nebo kdyby měly miliony lidí být vyvražděny zfanatizovanými teroristy. A mezi řádky čtu i Vaši obavu o vývoj světa, v němž jakoby nemělo být místo pro pořádek, a také určitou nedůvěru k náboženství.

Násilí je třeba zastavit

Nejprve mi dovolte zastavit se u otázky násilí ve společnosti. Násilí totiž existovalo mezi lidmi od nepaměti. Je svého druhu živočišným projevem soutěživosti nebo obrany. Násilí může být slovní i tělesné a je úkolem společností, aby je regulovaly a aby násilí usměrnily a daly mu meze. Jinak se veřejný prostor stane bitevním polem, kde neplatí pravidla k ochraně slabších, nebo se násilí bude páchat i jinde, třeba za zavřenými dveřmi domovů.

Násilí se odněkud bere. Podle učení křesťanů pramení z lidského srdce. Zároveň věřící křesťan ví, že byl osobně pozván k tomu, aby to tak nenechal být, ale aby cvičil svou vůli a opanoval své vášně a přirozené sklony ještě dříve, než dojde k jejich realizaci, která by překročila meze. A aby například - je-li vystaven násilí - na ně neodpovídal dalším násilným činem, ale dokázal logiku odplaty přetnout postojem radikální otevřenosti vůči druhému. Aby tedy byl připraven vykročit jako první a zastavit kolotoč odplaty a revanše. 

Respekt k důstojnosti člověka

Základem, z něhož se v křesťanské tradici často vychází, je respekt k důstojnosti člověka. Důstojnost jsme si nevymysleli, ale je nám propůjčena při stvoření. Stvořeni jsme k obrazu Boha. Máme tedy v sobě něco, co nás přesahuje, co odkazuje k Někomu a co nám umožňuje se vztahovat k Bohu jako k partnerovi. 

A přestože všemu okolo sebe nerozumíme, přestože neumíme přírodu beze zbytku pojmenovat a ovládnout, jsme zváni k tomu, abychom především respektovali důstojnost. Máme ji respektovat nejprve u sebe samých (musíme volit mezi drogou či zdravým životním stylem, nebo jak nastavíme zdravý poměr mezi časem na odpočinek a zábavu ve vztahu k povinnostem). Důstojnost je však klíčová i ve vztahu k ostatním.

Začneme-li na druhé nahlížet jako osoby, které Bůh obdařil důstojností, musíme je respektovat a dát si pozor na to, abychom je nechtěli ponížit nebo podrobit své vůli. A je jedno, zda jsou starší než my, zda jde o zdravé či postižené, zda o osoby, které jsou ještě dětmi nebo zda jde o bytosti, které se teprve mají narodit

V ideologiích není život

Nakonec mluvíte o ideologiích. Chybí mi ve Vašem výčtu ještě komunismus nebo ideologie spotřeby za každou cenu a jistě mnohé další. Někde u počátku každé z nich najdeme myšlenku, která mohla dávat smysl a která dokonce mnohdy odkazovala na křesťanství. Ale ve výsledku se od živého vztahu s Bohem odřízly, a tak ideologie spíše připomínají samorosty uschlých částí stromů. Samorosty jsou sice všelijak zajímavě pokřivené a něco mohou připomínat, ale život už v nich není. K autentickému životu totiž patří i bohatý duchovní svět a otevřenost vůči druhým, a to platí nejen pro věřící.

Nevím, zda jsem se strefil do Vašeho hledání. Ale máte-li obavu z života ve věčné nejistotě, pak vězte, že nejste sám. Pro věřícího je tou jistotou Někdo, komu na nás záleží. 

 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Křesťanství, Hodnota života, bioetika, Náboženství