Život po životě. Můžou nás navštěvovat naši drazí zesnulí?

Dobrý den, nedavno mi umřel můj tatínek, kterého jsem velmi milovala.   Zemřel náhle a pro mě je moc těžké vyrovnat se s tím, že už tu není. Hledam nějakou útěchu... Jako katolička věřím v Boha a posmrtný život, ale stejně by mě zajímalo, jaké je to v nebi. Jestli se tam smí jíst,  jestli se zemřelí mohou na nás dívat, jak se nám daří  nebo jestli jsou smutní, když na ně pořád myslíme a brečíme ze stesku, jestli nás slyší, když o nich mluvíme. Prostě hledám kousek útěchy.

Vážená A.,

Chápu Vaši bolest a otázky, které si kladete ohledně smrti tatínka. Odchod blízkého člověka je vždy těžký, protože se s tím vyrovnávají naše city, které k nim chováme. Ty nějakou dobu tápou a bolí, přičemž je potřeba jim dopřát čas.

Co se týče našich blízkých, kteří nás předešli za bránu smrti, tak víra nám říká, že vstupují do plnějšího života, než tady na zemi. Setkání člověka s Bohem v okamžiku smrti je momentem prozření, kdy najednou věci vidí plně takové, jaké jsou, bez jakéhokoliv zastření. To je okamžik krásný, neboť takový člověk plně vnímá Boží lásku, ale zároveň někdy očistný, protože si na její plnost musí teprve zvykat v procesu, kterému říkáme očistec.

Nicméně každý, kdo Boha v okamžiku své smrti přijímá, i když dozrává v procesu očistce, tak již zažívá krásu Božího světla a lásky. A s tím, jak se plnosti Božího života otevírá, jeho štěstí je čím dál větší. Není to štěstí zprostředkované věcmi pozemského typu, jakýmkoliv smyslovým potěšením, chutí jídla a podobně, nýbrž je to štěstí čisté, ve kterém je člověk ponořen přímo. Zažívá naplnění svých tužeb a štěstí bez omezení…

Když cítíme touhu a potřebu, je možné se k našim blízkým zemřelým vztahovat. Nejde to přímo, jako tady na zemi, tedy skrze rozhovor a fyzické setkání. Nejde s nimi hovořit přímo, jak se o to pokoušejí spiritisté. Je to však možné v Ježíši Kristu, který prošel smrtí a vzkříšením a představuje tak pro nás dveře do ráje, zprostředkovává naše spojení s životem po smrti.

Je tedy vhodné v modlitbě za své blízké děkovat Bohu a odevzdávat je Kristu. A chceme-li, můžeme je v Kristu i oslovit. Představit si je například stojící po boku Ježíšově a v Jeho jménu jim požehnat, vyznat svou lásku a přát jim naplnění života a štěstí v ráji. I oni o nás vědí a naše láska jim pomáhá k plnému otevření se Boží lásce, zejména když se vtělí do takovéto modlitby.

Je tedy krásné, když své city k tatínkovi projevíte v modlitbě díků a žehnání.

Přeji Vám prožitek naplňující Boží lásky a útěchy.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Osobní krize, nemoc, smrt, Eschatologie