Vyhoření

Dobrý večer,
Přemýšlím jak nebo čím začít. Pokusím se, co nejvíce stručně.
Byla jsem od mala vedena nebo spíše tlačená k pomoci druhým. Časem jsem si k pomoci nějak našla cestu sama, kdy to už nebylo nucené. I když na mně asi předchozí výchova  nějakým způsobem zanechala stopy. Nedokázala jsem si totiž celý život nastavit hranice. Pomáhala jsem často i na úkor svého odpočinku, svých aktivit a občas i svého zdraví. Angažovala jsem se dlouhé roky jako dobrovolník. Nikdy jsem nechtěla, aby mi někdo klepal po rameni, jaký jsem borec, bavilo mě to. Je ale pravda, že mně bylo líto, když si mé snahy a vypětí nikdo nevšiml, neocenil, a naopak mé ochoty hojně zneužíval. To bylo bohužel na denním pořádku.  

Nedávno jsem se dostala do stavu, kdy jsem do dané organizace začala chodit s odporem a své dobrovolnictví jsem musela ukončit. Nejsem schopná komukoli s čímkoli pomoc, nechci, jakákoli pomoc se mi přímo hnusí. Cokoli dělat pro druhé se mi hnusí. Začala jsem cítit lhostejnost ke všemu a všem. Věci, situace, které mě dříve rozbrečely, se mnou teď nehnou. Vím, že v tuto chvíli bych nebyla schopná s potřebnými pracovat, přitom práce s lidmi mě vždy bavila a naplňovala. Přijde mi, že jsem se dostala do druhého extrému. Z hlupáka, co by se rozdal, do lhostejného hlupáka.

Nevím, jak najít rozumný střed, jak se vůbec dostat opět do toho, abych byla schopná pomoc. Přijde mi, že bych se potřebovala nějaký čas věnovat sama sobě, "nakopnout se,". Ale bojuji s pocitem, že jsem  sobec, když chci myslet sama na sebe. Zároveň vím, že pokud nebudu myslet sama na sebe, dopřávat si odpočinek, mít zdravé hranice, tak nikdy nemůžu dobře pomáhat druhým. Nevím, ale jak na to...

 Snažím se pár měsíců najít terapeuta. Zatím se mi nedaří. Všichni v okolí na pojišťovnu jsou obsazení, nemohu dávat takové částky za terapie. Ráda bych Vás poprosila o pohled, případné nasměrování. Děkuji.

-redakčně upraveno- 

Milá...,
situace, ve které se nacházíte, jistě není jednoduchá. Je dobře, že dokážete formulovat možné příčiny, které vedly k tomu, že jste se ocitla v této životní situaci.

Rozumím tomu, že jste vyčerpaná a že nemáte ani chuť nadále pomáhat druhým. Je težké někomu pomáhat, když zneužívá Vašeho času a energie. Možná bylo otázkou času, že se dostanete do tohoto stavu, je to přirozená reakce organismu. Pomáhat někomu, kdo si pomoci neváží, je velmi frustrující a přináší to obrovský tlak spolu s pochybami.
Nelze dávat z vlastního nedostatku. Je třeba naučit se i cíleně věnovat sobě, svým koníčkům, relaxaci, naučit se dopřávat si příjemné věci, ze kterých lze čerpat další energii pro smysluplný život.

Je dobré zamýšlet se nad svou motivací, proč pomáhám. Má tato aktivita zaplnit vnitřní prázdnotu? Nemám sílu na řešení svých vlastních témat a je pro mě nyní jednodušší zabývat se druhými? Čemu jsem o sobě uvěřila? (např. jsem hodnotná jen tehdy, když pomáhám druhým? – to je lež)

Věřte, v situaci, kdy nás druhý dlouhodobě využívá, neusiluje o změnu a nespolupracuje, je zvolení sebe sama a ukončení role záchranáře spíše pudem sebezáchovy, nikoli aktem sobectví. Toto rozhodnutí není snadné, protože bývá provázeno strachem z hodnocení a odsouzení. Mohou se objevit myšlenky, co si o nás okolí pomyslí nebo jak budeme vypadat. Někdy je to však jediná možnost.

V Bibli je napsáno: „Miluj svého bližního jako sám sebe“. Jen možná občas zapomínáme na tu část „milovat sebe“, přijímat sebe se všemi omezeními.

Podle toho, co píšete, máte asi opravdu charisma služby. Jen je u Vás do budoucna pro vykonávání pomáhající profese potřeba pročistit motivy a zapracovat na přijetí skutečnosti, že naše pole působnosti není neomezené. Je v pořádku a žádoucí znát své možnosti a nepřekračovat je. Nejdříve potřebujeme mít sami pevnou půdu pod nohama, abychom tu pro druhé vůbec mohli být.

A i když cesta ke zdravým hranicím může být dlouhá, s trpělivostí, laskavým přístupem k sobě a Boží pomocí, věřím, že budete stále častěji reagovat s ohledem na Vaše osobní možnosti. Stejně tak jako Ježíš. Byl jistě vyčerpaný z neustálé péče o druhé, nicméně vyčleňoval si čas na to, aby se na opuštěném místě modlil, např. verše z Bible:
Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ (Mt 26:36)
“Brzy ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil” (Mk 1:35)
“Ježíš se (však) uchyloval na opuštěná místa a tam se modlil” (Lk 5:16)

Píšete, že si nemůžete dovolit platit terapii. Povzbuzuji Vás, abyste se zeptala na možnost zapsat se do pořadníku, třeba na všech Vám dostupných místech. Níže přikládám kontakty na centra pomoci, kde by Vás na nějakou neplacenou poradnu mohli nasměrovat. Pokud máte věřící přátele, nebojte se požádat je o modlitbu. Nebo se s prosbou o duchovní rozhovor a modlitbu obraťte na duchovního, ke kterému máte důvěru. Nebo můžete kontaktovat kněze, pastora v sousedství. Duchovní rozhovor si můžete také domluvit na nějakém dostupném poutním místě, v klášteře, či křesťanské komunitě.

Přikládám kontakt na poradnu pro ženy, která má pobočky v různých krajích, https://www.poradnaprozeny.eu/; e-mail: praha@poradnaprozeny.eu.
Dále je možné využít telefonickou linku pomoci pražského SOS centra, https://www.soscentrum.cz/, kde Vám případně poradí, kam se obrátit.
Můžete také využít web: https://www.krizova-pomoc.cz/seznam-linek-duvery-pro-celou-populaci

Myslím na vás v modlitbě a přidávám tip na knížku - https://www.paulinky.cz/hranice/
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt