Věřím v Boha, ale zapomínám na něj

Bojuju s výčitkama, že na Boha zapomínám. Přijde mi, že zároveň věřím i nevěřím. Nebo  že věřím, jen když si vzpomenu...
Co s tím?

Milá N...

díky za důvěru. Posílám pár myšlenek, které mě napadly po přečtení Vašeho krátkého mailu.

Ve vztahu s Bohem je to podobné jako mezi dvěma lidmi, kteří se mají rádi. Když jsem někde sám, často si na vzpomenu na svou ženu a řeknu si: "tady by se jí určitě líbilo". Nebo: "co by téhle situaci asi řekla?".

Bůh o Vás má stále zájem a touží po Vašem štěstí. Ježíš přišel do našeho světa, aby nám přinesl zprávu o dobrém Otci. Z lásky ke všem lidem přijal smrt, aby nám umožnil žít s Ním na věčnosti. Je tedy mnoho důvodů proč na Něj myslet, proč se na Něj obracet, proč hledat Jeho nabídku ve svém životě.

A co s tím, když na něj zapomínáte? Co třeba dát si kříž nebo nějaký obraz tak, abyste ho měla na očích? A začínat pak den modlitbou – tedy myšlenkou na Boha s úvahou, co Vás dnes čeká a jak prožít den v Boží blízkosti. A když Vás třeba čeká něco důležitého nebo složitého, pokračujte i během dne. Večer Bohu poděkujte a proste za ty, kteří Vám ublížili i za ty, kteří Vám udělali radost. Začnete tak žít s Bohem v tomto světě. Nebojte se, On Vám pomůže.

Kategorie otázky: Modlitba, Hledání Boha, víry