Vážné neshody s manželovou rodinou

Dobrý den,

chtěla bych vás požádat o radu. Žiji již 7 let v manželství. S manželem se nám podařilo založit rodinu, skloubit náročný pracovní i rodinný život, vybudovat si zázemí v novém místě. I když  nás to někdy stojí neskutečně sil, myslím, že to zvládáme velmi dobře.

Jenže paralelně s naším životem je tu i velice bouřlivý život sestry mého manžela, který absolutně neakceptuji a odmítám ho jakkoli podporovat. Můj manžel to ale vidí jinak. Za mými zády se rozhodl poskytovat jí pomoc.  Když jsem ho konfrontovala se svým pohledem, že jde o zneužívání naší dobroty,  a ptala se, jestli si to uvědomuje, vysmál se mi a řekl, že nepokládal za důležité mi o tom říct a že stejně věděl, že s tím nebudu souhlasit. Jediné, o co mu šlo, bylo prý pomoci sestře, neboť je to jeho rodina.

Chování jeho sestry (ve spojení s jejich matkou)  ve mně vyvolává neskutečný odpor, hněv až agresi. Obě to samozřejmě ví a nerespektují mě jako manželku svého bratra/syna, doslova ignorují mou osobu. Můj manžel to ale tak vůbec nevnímá. Po té, co jsem se před švagrovou  vymezila a řekla, že další pomoc odmítám, označil mě manžel za zlého manipulátora, člověka, který nechce pomoci, když to jiní potřebují. Švagrová se trochu stáhla, ale manžel mi vyčítá, že jsem mu rozbila jeho dobré vztahy s rodinou a že jsem člověk plný nenávisti a zloby. 

Nedokážu vůbec slovy popsat, co se odehrává v mém nitru. Jsem psychicky vyčerpaná, cítím zlost a hněv na vlastního manžela a jeho rodinu. Dá se tohle vůbec považovat za manželství? Můj manžel raději zavrhne mě, než aby se postavil své sestře  a matce. Vytvořila se mezi námi obrovská propast. Mám pocit, že už nedokážu v této situaci dále žít. Dá se přes tak hlubokou propast mezi mnou a mým manželem postavit pevný most?


Za vaši odpověď moc děkuji.

-redakčně upraveno-

Milá ...
Popisujete opravdu složitou a bolestnou rodinnou situaci, kterou prožíváte. S obdivuhodným úsilím jste si s manželem za složitých podmínek vybudovali krásnou rodinu a teď se vám rodinná pohoda hroutí kvůli nezodpovědné švagrové. Je pochopitelné, že se cítíte psychicky vyčerpaná. Je dobře, že se snažíte těžkosti řešit. Čím déle situace trvá, tím hůře se pak řeší. Nastavit dobře vztahy s rodiči není vůbec jednoduché. Bohužel je hodně případů, kdy rodiče (nebo jeden z nich)  má velkou zásluhu na tom, že manželství jeho dětí nevydrží. Asi toho se oprávněně obáváte.

Při svatebním obřadu si bereme za manžela partnera se vším, co k němu patří. S jeho vlastnostmi, schopnostmi, povahou, vychováním, minulostí i s celou jeho původní rodinou. Během společného života nemůžeme manžela předělávat, převychovávat, ale musíme se učit spolu vycházet, pokud možno oba vycházet tomu druhému vstříc. Učíme se také mluvit o tom, co prožíváme, jak se postavit tomu, co přichází, co mi za dané situace vyhovuje a co naopak bych potřebovala nějak změnit.

Při nedorozuměních týkajících se našich rodičů a sourozenců se dostáváme na tenký led, je potřeba být opatrný. Jakoukoliv výčitku či kritiku (i oprávněnou!), kterou jeden vysloví na adresu partnerova rodiče či sourozence, druhý většinou vnímá jako útok na sebe. Je velmi těžké si v takovém případě zachovat nadhled. Je také těžké se do partnera vcítit. S původní rodinou jsme hodně propojeni.

Myslím, že Vás manžel nechtěl podvést, když za Vašimi zády sestře pomohl. Jen jí chtěl pomoct, důsledky nedomyslel a bál se Vašeho nesouhlasu. Také si nemyslím, že Vám manželova sestra chce ublížit, a tak Vás ignoruje. Spíš dělá, co může, aby zvládla žít v tom, co si způsobila. Nechci je tím omlouvat. Vím, že pro manželství je velice nebezpečné, když se jeden z partnerů spolčí se svými rodiči proti druhému. Vím, že Váš manžel se měl napřed domluvit s Vámi a teprve podle toho sestře pomáhat. Vím, že vztah s partnerem je důležitější než vztah s rodiči a že potřeby partnera a naší rodiny mají mít přednost před potřebami rodičů, protože jsme zodpovědní za naši rodinu a spokojený život našich dětí.

Ale jestli chcete stavět most a přestat být „zlým manipulátorem“, měla byste pokud možno zaujmout podstatně smířlivější postoj. Například ocenit manželovu ochotu pomáhat a ocenit, že švagrová respektovala Váš postoj a stáhla se.  Domnívám se, že kdyby se podařilo, aby se pomoc stala společným „projektem“ Vás a Vašeho manžela, v takové formě a míře, jaká by vám oběma vyhovovala, pomáhala by vám rozvíjet vaše manželství. Stálo by za to se o to pokusit.

Cestou by pro Vás mohl být upřímný a otevřený rozhovor s manželem. Ubezpečit se navzájem, že spolu chcete žít. Dát manželovi najevo, že Vám jde o váš vztah a vaši rodinu, že ho potřebujete. Domluvit se, jakou formu pomoci manželově sestře by vaše rodina unesla. Pro takový rozhovor by bylo dobře, abyste dokázala manžela nekritizovat a nic nevyčítat, ale mluvit o tom, co prožíváte, jak se cítíte a hlavně, co byste potřebovala. Pokud možno věcně a co nejkonkrétněji. Co Vám vaší rodině teď schází, když se manžel věnuje sestře. Jakou formu pomoci sestře byste viděla jako schůdnou, která by Vaši rodinu moc nepoškozovala. Co, jak často, jak hodně apod.

Vím, že se mi to takto teoreticky snadno píše. Nevím, jak Vašemu manželovi vysvětlit, že se cítíte jeho sestrou ignorovaná, že on by jí měl nastavit hranice, že nastavit hranice neznamená nechtít pomoct, ale dát té pomoci únosný řád.

V případě, že by takový rozhovor byl pro vás příliš obtížný, existuje možnost přizvat školeného mediátora. Ten ohlídá, aby rozhovor byl opravdu věcný a aby se partneři zbytečně navzájem nezraňovali a konflikt neprohlubovali.

Milá ..., myslím na Vás a na Vaše těžkosti a Vaši rodinu ve svých modlitbách. Věřím, že milý Bůh vidí do našich srdcí, drží nás ve svých dlaních a nabízí nám svou pomoc.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Láska v manželství, Vztahy dětí k rodičům, Láska v partnerství, příprava na manželství