Úzkostlivost - svátost smíření

Už dlouho zápasím se svým přístupem k svátosti smíření a eucharistii. Mám pocit, že se nedokážu pořádně připravit nebo pak vyjádřit, napadá mě spousta hříchů, co jsem udělala, nedokážu rozlišit, jak moc jsou vážné. Po zpovědi se nemohu zbavit myšlenek, že to bylo z mé strany špatně, postupně ztrácím odvahu k ní se svým dlouhým a zmateným seznamem chodit, intervaly se prodlužují. K eucharistii někdy dokážu po kratší dobu chodit, někdy k ní jít ani po sv. smíření nedokážu.
Problém se týká hlavně těchto svátostí, v běžném životě se nějak rozhoduji a funguji, snažím se o hodnocení svého jednání před Bohem. Problém nastává až při přípravě ke svátostem, kdy najednou vidím všechno jako zpochybněné, nedokonalé nebo přímo špatné.
Trápí mě to, mohla bych poprosit o nasměrování k tomu, jak to řešit?

Dobrý den,

Děkujeme za Váš dotaz na linku, který se týká mnoha lidí. Nejste v tom sama.

Otázka pochybností a skrupulózních myšlenek ve spojení se svátostí smíření je poměrně častá. Souvisí to s naší psychologickou stránkou. Velmi s tímto problémem bojoval například svatý Ignác z Loyoly, který měl v určitém období své víry tak velké výčitky a skrupule spojené se zpovědí, že ho to přivedlo ke krizi víry. Ale nakonec se mu s tím podařilo vypořádat a v jeho spisech se dá najít řada cenných podnětů.

Myslím, že hlavní myšlenkou, která v tom může pomoci, je fakt, že Bůh odpouští všechny naše hříchy okamžitě, jakmile jich litujeme. On je nekonečné moře milosrdenství, jak říká svatá Terezie z Lisieux. Stačí se mu vystavit s lítostí v srdci a jsme okamžitě omýváni jeho odpuštěním. Nezávisí to tedy na našich pocitech, nebo dokonce na našem „rétorickém výkonu při zpovědi“.

I když můžeme mít někdy pocit, že nám nemůže být odpuštěno to, co jsme zapomněli při zpovědi zmínit, nebo jsme to třeba nepopsali dostatečně, Bůh nám stejně odpouští. Vždyť je prakticky nemožné vyjmenovat skutečně všechny své hříchy, a proto na jejich popisu při zpovědi není Bůh při odpuštění závislý. On nám nemůže odpustit jen takové hříchy, kterých se sami vědomě nechceme zbavit, na kterých trváme a nechceme se jich pustit svou lítostí.

Je důležité si uvědomovat, že Bůh ve svém odpuštění hledí do našeho srdce. Jamile tam najde lítost, odpouští nám všechny hříchy. A to se děje i mimo svátost smíření. Proto jsme pozvání dělat modlitbu lítosti, zpytování, examen co možná často, třeba denně. Proto máme i na začátku každé mše příležitost vzbudit lítost. To vše jsou okamžiky, kdy jsme omýváni Božím odpuštěním.

Svátost smíření tedy není jediným prostředkem, kde jsou nám odpouštěny hříchy, děje se tak při každé lítosti. Zpověď je spíše exkluzivním svátostným prostředkem, při němž je nám kromě odpuštění přidána i milost uzdravení duše z následků hříchu, a to mnohdy i těch již odpuštěných. Je to prostředek k posile duše v boji proti potenciálním hříchům budoucím.

Proto se dnes svátost smíření v teologii zařazuje mezi svátosti uzdravující. A proto se doporučuje ne ani tak vyjmenovávat všechny své běžné hříchy, ale spíše vyznat a předložit k uzdravení celé oblasti, v nichž pravidelně selháváme, kde nejvíc potřebujeme svátostnou posilu. Jmenovitě je třeba vyznat jen skutečně smrtelné hříchy, kterými jsme nějak zásadně odmítli Boha a jeho milosrdenství. Ale takových hříchů se věřící a duchovně žijící člověk zpravidla dopouští zcela výjimečně.

Na závěr bych Vás povzbudil k tomu, abyste často chodila k eucharistii. Ta není odměnou pro dokonalé, ale spíše lékem a posilou pro nás hříšné na cestě ke svatosti. A zkuste si najít zpovědníka, který ke svátosti smíření přistupuje výše uvedeným způsobem a který má třeba i zkušenosti z oblasti psychologie či psychoterapie. To Vám může pomoci tento poklad církve uchopit novým a proměňujícím způsobem.

Přeji Vám sílu vzkříšeného Krista, kterou každému přináší oslava Velikonoc.

Linka víry

-redakčně upraveno-

 

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných