Úzkosti - necítím se dobře mezi věřícími ani nevěřícími

Je mi 16 let a poslední dobou cítím v souvislosti s vírou v Boha silné úzkosti. Cítím se zaseknutá a nevím, co mám dělat. Někdy mám pocit, že se z toho zblázním.

Přemýšlela jsem, proč jsem vůbec začala věřit v Boha. Jako malé mi ho ukazovala babička, jak je v jeslích a na kříži. Líbilo se mi to a věřila jsem, že Bůh existuje. Když mi bylo asi 11 let, sestra mi vyprávěla, že lidé, kteří nevěří,  jdou do pekla. Dostala jsem z toho velký strach. Začala jsem na internetu vyhledávat, za co všechno se jde do pekla, a zjistila jsem velké množství hříchů, které každý dělá. Měla jsem obavy z toho, že všichni patříme do pekla. Nerozuměla jsem tomu. Proto jsem se ptala své mámy a ta se začala smát, že prý Bůh by neposlal nikoho do pekla jen kvůli tomu, že je někdy naštvaný. Moje rodina věří, že Bůh je, ale zároveň jsi myslí, že to někteří věřící přehání. Nemusí moc ty lidi, kteří chodí do kostela, a pořád mluví o Ježíši. Máma říká, že mají vymytý mozek.

Později jsem se potají rozhodla, že chci patřit Bohu, snažila se žít tak, jak se Bohu líbí, a nedělat už nic špatně, žádné hříchy. Jenže teď vůbec nevím, kdo jsem. Připadá mi, že mi nikdo nerozumí.  Bojím se jít mezi věřící, protože mě děsí, co říkají. Děsí mě, že žijou úplně jiný život, než na který jsem zvyklá. Zároveň mě děsí to, co říkají nevěřící, jak jsou zlý, že mají pořád všelijaké hnusné narážky. Dokonce i má rodina. Vím, že to nezměním, že budou lidi pořád takový, Nevím, co mám dělat.

Milá A...,  děkuji za dotaz. Osobní rozhovor by byl určitě lepší než dopisování.  Přesto Ti rád napíšu alespoň pár řádek a ty třeba časem můžeš využít kontaktu na  kněze ve svém městě.

Úzkosti, které cítíš, představují jistě veliké břímě, které na tebe doléhá každý den. A mrzí mne, že jsou spojovány zrovna s Bohem. Jistě mohou být lidé, kteří mají víru spojenou se strachem, ale jako kněz se domnívám, že to není ryzí víra. Bůh je Láska. Podle 1. listu Janova, láska strach zahání. Strach nemá místo v lásce. Také se v Janově evangeliu dozvídáme naprosto klíčovou zprávu: "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Vzpomeň si, jak Ježíš ještě na kříži odpouští lotrovi a říká mu, že ještě toho dne s ním bude v ráji. Pro Boha neexistuje žádný nerozlousknutelný oříšek.

Co se zavržení týče, pak učebnice naší víry - Katechismus katolické církve - hovoří o tom, že peklo je sebezavržení. Čili do pekla jde jen ten, kdo tam jít chce. Ježíš přeci přišel, aby zachránil každého, kdo miluje.
Nedávno jsem dětem v kostele říkal, že se těžko věří někomu, koho se bojíme. S tím, koho se bojíme, přeci nekamarádíme.

Bůh se nám představil jako dobrý, milosrdný, laskavý, chapající, přijímající Otec, jako bratr, přítel, průvodce, učitel Ježíš a jako podpůrce, obhájce, pokoj Duch. Jestli z někoho NEMÁME mít úzkost nebo obavu nebo strach, tak je to právě Bůh. U něho najdeme spočinutí, pokoj, radost. Apoštol Pavel napsal v jednom svém listu: "Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? ... NIC!"

A... přeji ti z celého srdce pokoj, radost, usmíření, přijetí Boží. Víra v něho je současně důvěra k němu. Všechno ostatní může být klidně rozbouřené, neklidné, nejisté. Ale to všechno ostatní je pomíjivé. Svatý Augustin napsal "nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě Bože." Toto spočinutí ti přeji. A od tohoto spočinutí se pak odvine tvůj další život plný příležitostí k lásce.

Bůh, který tě neskutečně miluje, ti, A... žehnej.

Kategorie otázky: Bůh, Hudba, škola, krize víry,..., Hledání Boha, víry