Toužím po odpuštění, ale hrnu před sebou spoustu nevyřešeného

Jsem pokřtěný, modlím se a občas navštěvuji bohoslužby, u zpovědi jsem nebyl od dětství... To je veškeré moje praktikování víry.

Toužím po odpuštění, po svátosti smíření, ale nevím, jestli mohu jít ke zpovědi, protože vůči Bohu se mi to nezdá fér. Zpověď má být začátek nového života a já mám spoustu nevyřešených věcí, dluhy, vztah s vlastní rodinou, před lety jsem po hádce odešel od rodičů, a od té doby se s nimi nestýkám. Rád bych šel nějak dál, ale nevím, jak do toho... Když obelhávám lidi a sebe, nechci obelhat i Boha.

 

Je velká věc, že toužíte po odpouštění.

Přijetí svátosti smíření po delší době by nemělo být pouze jakýmsi rychlým aktem bez osobního rozměru, ale okamžikem, kdy s určitou základní důvěrou v pravdu naší víry, že náš Bůh nás zná, rozumí nám, má o nás zájem a je ochoten nám v každé situaci vyjít vstříc, mu složíme k nohám všechno to, co nás trápí, s čím si nevíme rady či co jsme fakt pokazili.

Vybízím Vás, abyste určitě ke svátostii smíření šel, ale ne jen tak narychlo a ne jen tak k někomu náhodně. Prosím, abyste si tuto svátost smíření také lidsky připravil: našel si kněze, kterému můžete důvěřovat (a to i za cenu, že byste za ním měl jet na druhý konec republiky), předem se s ním domluvil, že chcete vykonat svátost smíření po delší době a také mluvit o vašich nevyřešených věcech, aby na vás měl dost času a klidu. Nebojte se, že vás odmítne nebo se mu vaše žádost bude zdát divná. Je to způsob, který my kněží dobře známe, a lidí, kteří takto poctivě k svátostem přistupují, si velmi vážíme.

Přeji Vám, abyste se nebál. Je to zbytečné. Bohu jde o to, abyste mu byl blízko. 

 

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných