Slib Bohu

• Dostala jsem se do situace, kdy jsem měla velkou úzkost kvůli situaci mých dvou blízkých osob. Měla jsem v tu chvíli dojem, že jediný způsob, jak mít jistotu, že mě Bůh vyslyší a opravdu jim pomůže, je nějaký slib/oběť z mojí strany. Myslela jsem si totiž, že když se hodně pokořím a slíbím něco, co je pro mě velmi těžké, tak se Bůh slituje a na oplátku mě vyslyší.

Záhy mi došlo, jak nerozvážné to bylo, protože je pro mě opravdu náročné tomu, co jsem řekla dostát. Ve výsledku mě tento slib spíš velmi svazuje a jsem z celé situace nešťastná. Bohužel už se stalo. Bojím se, že mi Bůh neodpustí. Největší strach však mám z toho, že ve výsledku za mé impulzivní sliby budou pykat paradoxně i ti lidé, kterým jsem chtěla pomoci. Vím, jak je na sliby Bohu nahlíženo v Bibli vážně.

Milá .... Ano, máte pravdu, slib před Bohem je pro člověka zavazující, Bůh ho bere vážně. Proto bychom takovou věc neměli dělat sami za sebe, impulzivně a lehkovážně,  ale jen po zralé úvaze a konzultaci s někým, kdo je pro nás duchovní autoritou. A slib lze pak třeba složit do rukou kněze. Nenaplnění takového slibu je pak potřeba brát vážně.

Ale ve Vaší situaci o nic takového nešlo. Problém vnímám spíš na rovině Vašeho vztahu s Bohem.  Bůh není automat na plnění našich proseb, do kterého namísto peněz vhodíme modlitbu, něco slíbíme a vykonáme a Bůh nás na oplátku vyslyší. S Bohem takovéto obchodvání nefunguje. Bůh je dobrý Otec – viz:  Lukáš 11, 9-13 kde čteme o vybídce k vytrvalosti v hledání a prosbách o zaslíbeného Ducha Svatého: "A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

Boží láska je vůči nám velkorysá a jeho vůle (i když se nám to někdy vůbec nezdá), je to nejlepší pro nás i naše blízké. Před Bohem můžeme ve své prosbě stát svobodně, aniž bychom se zavazovali k neúnosným břemenům. Ta pak svou nesplnitelností leda paralyzují  nás živý vztah s Bohem.

Problém tedy nespočívá v tom, že svůj „slib“ nejste schopná plnit, ale že jste ho vůbec Bohu dala. Pokud se taková věc stane, vyznejte své neuvážené jednání Bohu v modlitbě. Bůh rozumí a je shovívavý. Ví, že jsme omylní. Počítá s tím a miluje nás právě takové nejisté a tápající. Je naprosto normální, že můžeme nad věcmi přemýšlet a po zralé úvaze i změnit v určité věci názor. Bůh není zákoník, který přesně odpočítává, co jsme slíbili, co jsme splnili,  a když to nesedí, tak „si to někdo pěkně odnese“.

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných