Sexualita opravdu jen k plození potomků?

Zdravím. Ráda bych se zeptala na jednu věc. Četla jsem několik odpovědí na téma týkající se ať už masturbace nebo obecně sexuality. Obsahují zmínky o tom, že sexualita je něco, co patří do manželství.

A já bych se ráda zeptala, proč? A teď nemluvím přímo o sexu (pohlavním styku), ale obecně o sexualitě.  U sexu je mi to jasné, že to tak křesťané vnímají, ale vážně víra vnímá sexualitu jen jako něco manželského, co slouží jen a pouze k plození dětí? Sexualita podle mě není jen k rozmnožování, je to přirozená součást člověka. Člověk může prožívat a zkoumat svou sexualitu klidně celý svůj život, i když není v manželství. A navíc ne každý člověk, a jistě ani ne každý křesťan, chce mít potomky. Podle mě je sexualita něco naprosto normálního, co člověk má a čemu by neměl rozhodně vzdorovat. Holt je to o poznávání lidského těla, které nám dal Bůh. Dá se říct, že samotný Bůh nám tu sexualitu nadělil a dovolil nám ji začít poznávat už mnohem dříve než při manželství.

Přeji pěkný zbytek dne/večera.

Milá ....,

máš pravdu, že sexualita je přirozená, jednoznačně dobrá a Bohem chtěná a nejde z lidského života odstranit. I bez podporování fantazie filmy nebo literaturou si budeme svou sexualitu celý život uvědomovat - někdo méně, někdo více, hodně v závislosti na různých životních fázích.  Prostě se tomu nevyhneme. Lidé na sobě opravdu nemají tlačítko, které by při svatbě zmáčkli a jejich sexualita se probudila. Žijeme s ní od narození, v pubertě se s ní dost bouřlivě sžíváme a musíme najít způsob, jak s ní fungovat, aby náš život obohacovala, nikoli komplikovala. Tak jako i u jiných věcí v životě je třeba hledat místo, formu a míru i u různých projevů naší sexuality. 

Katolická církev učí, že sexualita volá i z biologického pohledu k naplnění v páru a nikoli v jedinci samotném. Jejím cílem tedy není jen biologické uspokojení, ale její naplnění v láskyplném vztahu. Autoerotika vede naopak k uzavírání se do sebe. Realizace sexuality mimo vztah je tedy z hlediska  naší víry hodnocena jako minutí se cílem.  Zároveň církev učí, že sex (pohlavní styk) patří do manželství, i když ne jen za účelem plození dětí, ale i pro budování vztahu mezi manželi. Jsou samozřejmě křesťané, kteří si s tím hlavu příliš nelámou, a na druhou stranu jsou i tací, kteří berou všechno kolem sexuality velmi vážně a - na což asi narážíš ve svém dotazu - považují jakékoli sexuální pocity a myšlenky, natož pak činy, mimo manželství za hříšné a tedy zakázané.  Ani to ale není správný pohled. Má snad být před vstupem do manželství např. zapovězený polibek, líbání, objímání nebo hlazení? I to je přeci projev sexuality.  Nikoli. Tyto projevy nemusí být nutně zasazeny do manželství. Vždy záleží na jejich míře a místě, kam je v našem životě zasadíme.

Na pravidla obecně se můžeme dívat dvěma způsoby: buď je vzít tak, jak jsou napsaná, a snažit se je dodržet (s přístupem “Tohle je zakázané a tohle přikázané.”), nebo si říct, jakým člověkem chci být a jak chci žít, abych si sám sebe mohl vážit, a podívat se, jak mi v tom pravidla mohou pomoci. Můžeme být sexuálně zdrženliví - v jednání i myšlenkách -, protože jsou takové aktivity mimo manželství zakázané, nebo proto, že se tak vyhneme nechtěným těhotenstvím, pohlavním nemocem a vztahovým problémům. Podobně jako nekrademe ne proto, že kdyby nás chytili, šli bychom do vězení, ale proto, že nechceme nikoho připravit o jeho majetek. 

Ať už jde o líbání s partnerem, flirt nebo autoerotiku, mohu se ptát: “Co se stane, když do toho teď půjdu? Co to se mnou, s druhým udělá? Chci taková být? Patří to do mého obrazu tak, abych si sebe mohla vážit?” 

Takže ne, křesťané nevnímají sexualitu jen jako prostředek k plození potomků, i když se to tak někdy prezentuje. Apelují ale na odpovědnost člověka - v této oblasti stejně jako v kterékoli jiné. Bible a v důsledku i to, co učí církev, nabízejí jakýsi návod, jak věc prožívat naplno a i jak se vyhnout problémům. Proto někdy i to, co bereme jako nesmyslná omezení, můžeme později vyhodnotit jako užitečné mantinely, které nám pomohly neublížit sobě/druhým. Cílem pravidel není připravit člověka o radost a potěšení, ale ochránit ho před tím, aby sobě a ostatním zbytečně zkomplikoval život. Což my lidé umíme udělat i s těmi největšími dary, které jsme dostali.

K tématu autoerotiky doporučuji odpověď na téma Je masturbace hříšná?

Přeju všechno dobré!
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Sexualita předmanželská