Je masturbace hříšná?

Masturbace je prý hříšná. Jaký pohled na to máte vy? Když je mi k tomu ještě 14 let? Nezvládám to.

K dospívání přirozeně patří probouzení sexuality, které mnohdy dotyčného vede k masturbaci.  

Na Tvou otázku, zda je masturbace hříšná, ale není jednoznačná odpověď. Jde pochopitelně o okolnosti, do kterých je masturbace zasazena. Rozhodně ale není na místě jednoduše tvrdit, že masturbace je dobrá nebo zdraví prospěšná a že si  ji člověk "prostě může dopřát“. Sexualita je totiž člověku dána, aby byla sdílena ve vztahu.  Nebezpečí masturbace je v izolaci, samotě, vzniku závislosti a možném získání obecného přesvědčení, že si vystačím sám. A vysloveně zhoubná je ve spojení s pornem, kdy si člověk zamořuje i své budoucí vztahy, viz nepornu.cz

Je tedy důležité projevy své sexuality kultivovat a nastavovat si hranice. Zápasy a pády by ale neměly být zdrojem pocitů hanby. Bůh má člověka bezpodmínečně rád i v jeho slabosti. Nebojme se bojovat, jen tak porosteme. 

***

Podrobněji: 

Na Tvou otázku není jednoznačná odpověď. Jde pochopitelně o okolnosti, do kterých je masturbace zasazena. K dospívání přirozeně patří probouzení sexuality. Jako takové ho každý jedinec  prožívá s odlišnou intenzitou.

To ale neznamená, že by se dalo říci, že masturbace je dobrá a prospěšná a že si  ji člověk „prostě může čas od času dopřát“. Je třeba usilovat o to mít masturbaci pod kontrolou. Zápasy a pády by ale neměly být doprovázeny zdůrazňováním pocitů hanby. Ty bohužel následně vedou k problematickým vzorcům chování.

A proč není dobré rezignovat a dát svým sexuálním fantaziím naprostou volnost? Protož sexualita je člověku dána, aby byla sdílena ve vztahu. Je to něco, čím se mají vzájemně obdarovávat muž a žena. Při masturbaci se ale sexualita stává prostředkem k vlastnímu uspokojení.  Její nebezpečí je právě v oddělení, samotě a možném  získání přesvědčení, že si vystačím sám. Člověk se tak nějak jakoby zakřivuje sám do sebe... Navíc, pokud člověk masturbuje, neučí se jakési prospěšné kázni, která se mu pak v životě hodí ve všech oblastech lidského života - samozřejmě včetně sexuality. Pokud se člověk postupně naučí zvládat sexualitu nyní, nebude jí muset být v budoucnu vláčen ode zdi ke zdi. Asi nikdo z nás by nechtěl mít za partnera / partnerku člověka s nezvládnutou a neovládanou sexualitou, který by se vyspal s každým kdykoliv a kdekoliv... A už nyní se člověk může učit sexualitu ovládat, zvládat, aby pak sloužila jemu, vztahu a ne aby on sám byl otrokem svých nezvládnutých vášní...

Navíc nadměrná masturbace často vede ke kompulzivnímu (závislostnímu) jednání. Člověk ji pak užívá jako "únik" od reálných problémů, místo aby je řešil konstruktivně.  V dnešní době drtivá většina nadměrné masturbace souvisí se sledováním pornografie. Před tou je nutné nekompromisně varovat.  Kromě vážných negativních následků pro samotné konzumenty porna (vznik závislosti, pokřivený, nereálný pohled na sebe, na budoucího partnera, ...)  jeho sledováním člověk podporuje zvrácený obchod s touhou i mocí člověka zotročit. 

Když tedy přijdou tlaky,  je důležité se kotvit v tomto postoji – „není to dobré“ a snažit se to překonat. Tělo si dokáže pomoct samo. Usiluj  o to odolat, „nekliknout“. Ten zápas se odehrává především v Tobě.  Neházej  flintu do žita, když to nedáš. Zkoušej znovu a znovu vydržet/ déle, aby se postupně vůle zpevnila a nebyla tak slabá. Podstatné je vědět jedno, že Bůh nesoudí. Naopak, bojuje o tebe, aby ses nestal otrokem sexuality ani ničeho jiného.  To není výzva k laxnosti, to je výzva k odpovědnosti a pravdě. Stojí za to za ni bojovat a stávat se mužem.

Několik obecných bodů pro tebe:

Žádný strach

Masturbace možná hodně zaměstnává naše srdce a myšlení, ale žádný strach. Bůh počítá s křehkostí každého z nás, a když do nás vložil tak velkou sílu, jakou je sexualita, moc dobře ví, že není úplně lehké, úplně v klidu s ní žít.

Není to největší hřích

Masturbace nebývá v životě dospívajícího ten hlavní problém. Pokud se zdá, že to tak je, je dobré zkusit chvíli jí nedávat tolik pozornosti a zkusit se spíše soustředit na to, jak se člověk cítí ve svých vztazích, ve studiu, ve využívání času. Největším zlem našeho života jsou často věci, kterých si naše svědomí všimne jen málo. Třeba taková lhostejnost. Ta nás často moc netrápí, ale přitom tím můžeme udělat hodně zla, nebo spíše neudělat hodně dobra.

Hlavní cíl není nehřešit, ale spíše dělat co nejvíce dobra

OK, masturbace není ideální prožívání naší sexuality. Je dobré zkusit to omezit, ale více energie dej na nějaké dobro. Svojí životní sílu, čas a radost investuj do něčeho dobrého. Ale ať je to konkrétní. Někomu pomoci, vyslechnout ho, otevřít se pomoci druhému člověku.

Nenech se masturbací zkřivit

Když člověk uspokojuje sám sebe, znamená to, že je tak trochu zakřiven do sebe. A když pak ještě trávím spoustu času, že se k tomu vracím a stále si to vytýkám, moje sebezakřivenost jen pokračuje. A to je škoda. Když už tě masturbace trápí, zkus jí léčit větší otevřeností vůči okolí, vztahům, kamarádům. Pořád se nesleduj, nezaobírej se sám sebou. To přináší často jen smutek a nestojí to za to.

Uměj dělat tečku

Když už se to stane, ok, stejně to nevrátíš. Tak prostě udělej tečku a jdi dál. Není to tak, že ses poskvrnil a teď už je to celé v háji. Naopak zkus vnímat, že právě teď jsi paradoxně ještě více zahrnut Boží pomocí a milostí. Jak říká sv. Pavel. Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě štědřejší rozmnožila milost. Není ti milé, že se to děje, ale když už to je, užívej alespoň to, co to přináší. Tedy větší Boží zájem, lásku, pomoc. Což dohromady nazýváme slovem milost. Takže nezapomeň, vždycky udělej tečku a dále do života.

Zpověď a sv. přijímání je pro tvoji posilu ne za odměnu

Moc bych neřešil, jestli je to těžký nebo lehký hřích. Myslím, že to v reálu moc k ničemu není. Spíše bych chodil k přijímání a ke sv. smíření jako pro posilu. Jdeš ne proto, že to zvládáš a jsi spravedlivý. Vždyť před každým přijímáním eucharistie říkáme: Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena. Tak to přijímej jako posilu na cestu. A hotovo.

U zpovědi bych to vyznával. Hlavně proto, že nás lidi to přeci jen docela trápí. Ale jak už jsem říkal, není to ten největší hřích. Máš určitě právo na to, aby se v tom kněz moc nerýpal. On tam není od toho. Má to prostě slyšet a dát ti rozhřešení. Nemá posuzovat tvůj život. To děláš ty se svým svědomím, a pak Bůh, kterému to vyznáváš. Pokud se tě kněz ptá způsobem, který je ti nepříjemný, nebo na věci, na které odpovídat nechceš, neboj se říci, že o tom mluvit nechceš.
Neboj se (třeba i u zpovědi) formulovat tuto věc přímo směrem k Bohu, třeba nějak takto: „Bože, začal jsem vnímat svou sexualitu. Děkuji Ti za tento dar, že se mohu stávat mužem, tím, kterým jsi mě zamýšlel. Pomáhej mi mou sexualitu ovládat tak, aby se nestala sobeckou, pro mé vlastní uspokojení. Odpust mi, že se mi to (někdy) nedařilo. Chci Tě prosit o posilu, dar rozlišování, ochranu před pokušením...“

Přes všechny problémy je sexualita veliký Boží dar

Sexualita není zlo, zdroj pokušení, ale veliký dar Boží. Otvírá nás do vztahů, ve kterých se nejvíce podobáme našemu Stvořiteli. Takže žádné negativní pohledy na toto velké Boží dílo!

Buď zaměřen na cíl

 Sexualitu mám ne proto, abychom ji spoutali a kontrolovali, ale aby nás vedla do vztahů. Když stoupám na kopec a nejde mi to, motivuji se vrcholem. Podobně ty se zaměřuj na štěstí a naplněnost svého života a ne jen na problémy na cestě. Ty k tomu patří. A pro ně to přeci neotočíš.

Více najdeš v pod heslem „masturbace“ zde:

Přeji hodně zdaru při dalším hledání :)

Linka víry

Kategorie otázky: Sexualita jiné