19. 5. 2022, kk
Rozejít/nerozejít? Víc bolesti než radosti...
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Láska v partnerství, příprava na manželství
Po třech letech jsem ukončila docela vážný vztah. Byla to ze začátku velká láska, rozuměli jsme si, dalo by se říct, že jsme byly spřízněné duše. Dokázali jsme si povídat hodiny a hodiny. Časem se ale u partnera začaly projevovat povahové vlastnosti, které mi nebyly příjemné (urážlivost, předsudky...) a psychické problémy. Narušilo to naši komunikaci. Bála jsem se cokoliv říct, aby ho to nerozhodilo. Dával mi totiž často za vinu, že se kvůli mně cítím špatně a já jsem z toho měla vyčitky svědomí. Rozhodli jsme se dát si pauzu, během které jsem se cítila nakonec docela spokojeně, přesto jsme se k sobě ale vrátili.
...
Nakonec jsem se ale rozhodla, že je čas vztah, který přináší víc bolesti než radosti, ukončit. Přítel mě přesvědčoval, že je škoda ho zahazovat, ale já náhodou potkala kamráda, začalo to mezi námi jiskřit, a tak se vše urychlilo.
...
Jsem ráda, že to takhle dopadlo, jsem o hodně spokojenější, ale trápí mě výčitky, že jsem vztah nedokázala ukončit jen tak (bez toho, abych předtím začala scházet s jiným). Je to hodně špatně? Kde je hranice mezi tím, že už by vztah měl skončit a tím, že má cenu v něm pokračovat? A jak se stane, že i velká láska skončí dost neslavně?
Když jeden jen vyžaduje pro sebe a vyčítá, nemá cenu pokračovat.
Milá ...
vztahy jsou velkým bohatstvím. Je krásné mít blízkého člověka, kterým rozumím, ve kterém mám spřízněnou duši. Mohu s ním probírat to, co mám na srdci, o čem přemýšlím, co mě zajímá. Během dlouhých rozhovorů a společně stráveného času postupně druhé hlouběji poznáváme. Ukazují se vlastnosti, zvyklosti, reakce, schopnosti, temperament. Čím jsme si blíž, tím víc nám zaleží na tom, jaký ten druhý je. Jestli odpovídá mým stejným a očekáváním. Začínám přemýšlet o trvalejším vztahu. Honí se mi hlavou, co mi na partneri vadí, co mě k němu přitahuje, zvažuji čeho je více, co lze překonat, co lze společně řešit a co ne? Doba známosti slouží právě k tomu, abychom druhého co nejlépe poznali a podle toho rozhodli o své budoucnosti. V případě, že vidí situaci jinak než já, je rozhodování se a případně rozcházející se druhý náročnější.
Žít celý život v manželství je krásné, ale není to úplně snadné. Během života přichází různé těžší situace, kdy je potřeba leccos překonat. Proto je důležité začínat na co nejlepší startovní pozici. Když s partnerem nemůžete otevřeně o všem mluvit, když se bojíte jeho výčitek a jste s ním ze soucitu, když už teď zažíváte víc bolesti než radosti, to rozhodně dobrý začátek není.
Milá... , těžko mohu posoudit Váš rozchod takhle na dálku. Vím toho o vás, o partnerech a vašem vztahu maličko. Pokud posuzuji Vaši situaci podle toho, co jste na pár řádcích popsala, myslím, že jste udělala dobře, že jste s původním partnerem rozešla. Že jste to neudělala rázněji, to si asi nemusíte vyčítat. Těžko se vymanit ze vztahu, kdy mě partner přemlouvá a cítí se ublíženě. Není snadné se bránit nenápadné manipulaci. Teprve zážitek dalšího vztahu Vám stejné srovnání a ukázal, jak nezdravý Váš minulý vztah byl. Tím, že Vám otevřel oči, Vám dal sílu k definitivnímu rozchodu.
Obecně se věci posuzují lépe z odstupu. Myslím, že jste to zažila, když jste se poprvé rozešli. Píšete: „em pauzu jsem se rozhodl nakonec docela spokojeně“. Byl to čas, kdy jste nebyla tolik ovlivňována partnerem a mohla jste být víc sama sebou, víc poslouchat a rozumět svému srdci, svým touhám, svému nasměrování. Takové zastavení a zastavování je velmi důležité proto, aby člověk mohl svůj život žít ve vnitřní svobodě a směřovat ke spokojenosti.
Jak se stane, že i velká láska skončí dost neslavně? To je zajímavá otázka. Já bych ji doplnila otázku: Co je velká láska? Na začátku je každá láska velká a krásná. Psychologové říkají, že když se zamilujeme, je to jako bychom si nasadili růžové brýle. Díváme se jimi nejen na svého milého. I celý svět i náš život se nám krásný, barevný, úžasný… Zdá se, že teprve po nějaké době, začínáme vidět realističtěji a objevujeme i stíny. Nevadí to, poznáváme pravdivější obraz druhého, často zároveň poznáváme víc i sebe. Přichází období vzájemného objevování, obrušování, slaďování, růst a hledání jak na co. Ale jak poznat, jestli to je ta velká láska, která vydrží celý život?
Podle mého názoru záleží na tom, jestli dokážu myslet víc na druhého než na sebe, jestli se snažím hlavně o to, aby on byl šťastný. Musí to platit i obráceně. Dokáže ten druhý pro mě něco udělat, něco vydržet, něco se vzdá, ustoupit, když je to potřeba? Nemyslíš jen na sebe? V období zamilovanosti to jde skoro samo, jeden pro druhého by „do ohně skočil“. Ale později, když si na sebe zvykneme a všechno běží automaticky, už bereme vztah jako samořejmost. Pak už není tak lehké druhému vycházet vstříc. Většinou nebývá potřeba nikoho zachraňovat z hořícího ohně, spíš po sobě někdo utřít politou podlahu, se zájmem poslouchat, když druhý mluví, usmát se na druhého i když jsem unavená, stát první od televize, když zazvoní a jít otevřít a tak. Vším, co pro druhého udělám, vším, co společně překonáme, láska roste. To všechno se sčítá a ukládá. Opravdu velká láska roste stále. Nemůže skončit neslavně. Tam, kde chybí snaha po společném hledání a vylaďování se, kde jeden pořád jenom potřebuje pro sebe a vyčítá, tam asi cenu nemá pokračovat. To k velké lásce nesměřuje.
Milá ..., moc Vám přeji au dobrého Boha vyprošuji, abyste našla někoho, kdo s Vámi za velkou láskou půjde.
Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství
Související texty k tématu:
Láska v partnerství, manželství:
- Romantická zamilovanost je jen částí spektra lásky...
- Věrnost i v temnotě krizí lásky
- Manželství = sny v troskách?
- Manželství není vždy procházkou s kytkou v ruce...
- Milovat se navzájem znamená přizpůsobit se
- Otázky a odpovědi k tématu Manželské krize
- Další texty k tématu manželství, partnerství zde
- web www.manzelstvi.cz