Problém s přijetím protestantů

Dobrý den, mám kamaráda, který začal chodit do protestantského sboru a občas mě zve, abych šel s ním na jejich shromáždění. Na rovině rozumu proti protestantům nic nemám, vím, že s nimi sdílím svou víru v Krista. 

Jenže pak se vždycky nějak zaseknu, zvlášť když v diskuzi s nimi dojde na rozdíly mezi církvemi. V ten okamžik v sobě pociťuji neskutečný vzdor. Dalo by se říci, že až opovrhuji tím, že nemají vlastní prostory, ale pronajímají si kina, odmítají svaté, nevěří v eucharistii, neuznávají Pannu Marii... Jejich přístup mi přijde pozérský a povrchní. Na svá "schromka" (což je jejich příšerný název pro bohoslužbu) chodí oblečení v odrbaných džínách a croptopech s odhaleným břichem, neklanějí se u oltáře, ale, omlouvám se, vpadnou na pódium jak zvířata a ještě za to sklízejí ovace v podobě potlesku. Asi tomu nepřispívá ani fakt, že ačkoli jsou všichni milí, většina z nich si neodpustí rýpnutí na některé z výše zmíněných témat. Přitom to byli oni, kdo se od naší církve odpojili! 

Možná to berou jako vtip, nevím, ale mě se to dotýká. Pokaždé cítím neskutečnou prázdnotu, úzkost, odpor. Je mi tam psychicky opravdu příšerně. Nedokážu to prostředí přijmout. Moc mě to trápí, a to nejen kvůli kamarádovi.  Nakonec, jsou to mí bratři a sestry, máme stejného milovaného Pána, stejnou víru, a věřící tam jsou zjevně spokojení.

Máte prosím nějakou radu, co s tím? Jak se na to třeba dívat? Modlím se za to, ale zatím nevidím východisko. Mockrát vám děkuju za pomoc.

Zdravím Vás a děkuji za zajímavý dotaz a sdílení.
Domnívám se, že cesta k vyrovnání se s jinakostí bohoslužby a zvyků u bratří protestantů je následující:

1) Prvně potřebuji mít v sobě od kořene a dobře zpracovanou svoji tradici. Je velmi dobré rozkrýt si pro sebe důvody, pro které já slavím a projevuji úctu tak, jak to mám. Je skvělé, když se podaří je nalézt, prostudovat je i promodlit se k jádru své tradice. Jen tak budu schopen bratřím odpovědět na jejich rýpání. Nikoli v pocitu ohrožení, ale adekvátně, aby mohli rozumět. Jen pokud docením vlastní tradici a budu jí rozumět i v historickém kontextu, nebude mne, byť podvědomě, ohrožovat ta cizí.

2) Zkuste se mrknout na poklad protestantských sborů, za kterým tam Váš kamarád chodí; přiznejte, v čem je omezený, ale také doceňte, v čem je skvělý .

No a nakonec je velmi smysluplné přečíst si kvalitní literaturu jako je např.: ´Velký objev´ o životním hledání manželů Ekmanových, zakladatelů protestantské církve Slovo života, kteří po dlouhých letech objevili poklady  katolické církve. Nebo se zkuste trochu seznámit s životem zakladatele komunity v Taizé, bratra Rogera, nebo s komunitou Chemin Neuf atd.

Přeji krásné objevování.

K tématu také doporučujeme zveřejněné dotazy z kategorie Církve, hnutí, ekumenismus
 

-redakčně upraveno- 

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus