Pohlavní styk mezi snoubenci

Dobrý den, obracím se na Vás s otázkou, o které v poslední době moc přemýšlím. S přítelem (oba jsme věřící) jsme se po čtyřletém vztahu zasnoubili. Do té doby jsme nežili intimně. Nyní jsme ale už naši touhu nezvládli a milovali jsme se spolu. Mockrát jsem si pokládala otázku, "co tím říkám" a jestli může být náš vztah takto pravdivý. A vždycky jsem došla k závěru, že se svému snoubenci chci plně odevzdat. Otázky sobeckosti, uspokojení vlastní touhy apod. jsem zodpovědně vyloučila. Věřím, že tento závěr je oboustranný a svému snoubenci naprosto důvěřuji. Milujeme se a chceme se vzít, co nejdřív to půjde. Můžete mi prosím poradit? Jde v tomto případě o těžký hřích? Je to důvod nechodit k přijímání, měli bychom se zpovídat jako z těžkého hříchu? Posila svátostí je pro nás oba moc důležitá. Moc Vám děkuji.

Vážená a milá anonymní tazatelko,

nejprve bych chtěl velmi ocenit, že se ptáte, že pro Vás je důležité, jak celou situaci nahlíží společenství křesťanů, Církev. V dnešní době toto vůbec není samozřejmé i pro mnoho aktivních věřících, a tak bych to chtěl takto výslovně ocenit.

Jistě víte, že v současné době všeobecná pravidla naší Církve mluví o plné sexualitě jako o hodnotě, která má své místo ve vztahu až v okamžiku, kdy si partneři výslovně před sebou navzájem i před Bohem slíbí, že spolu ponesou všechno zlé i dobré až do konce svého života.

Základním smyslem této regule je snaha, aby předčasná krása z tělesné intimity nezakryla potřebu hledat souznění v mnoha dalších a mnohdy nosnějších rozměrech vztahu než je rozměr sexuality. Tento pohled Církve vnímám jako smysluplný a nikterak přežitý.

Avšak rozmanitost toho, jak se v současné době vztahy partnerské konstituují, za jakých podmínek jsou pak žity, jak dlouho je smysluplné a správné čekat na svatbu a variabilita mnoha dalších faktorů ukazuje, že realita bývá mnohdy velmi složitá. (Mnozí mladí pak pro vědomí "nedostatečnosti" vůči církevní reguli přicházejí o posilu svátostí a vzdalují se od Boha.) Povzbuzuji Vás proto, abyste se obrátili na duchovního, ke kterému má důvěru, a spolu s ním, v atmosféře přijetí a pochopení, společně rozlišovali a hledali odpověď na Vaši konkrétní situaci.

Zároveň Vás povzbuzuji ke zvážení, zda ve Vašem případě nenazrál čas k uzavření manželství. Vím, že okolnosti hovoří často jasně proti, ale dovolím si nabídnout příběh své sestry: chtěli se se svým snoubencem vzít, ale pro nedostatek peněz na svatbu to nešlo. Nebyli totiž schopni našetřit požadovanou peněžní sumu na svatbu, která by odpovídala rodové tradici snoubence. Hodně se tím trápili, až pak vymysleli řešení. Sestřin snoubenec zašel za svými rodiči a řekl jim: "Moji milí rodiče, jestli chcete mít svatbu, na jakou jste zvyklí, tak mi na ni dejte peníze, protože já je nezvládnu nyní vydělat. Ale protože vím, že je nemáte a my také ne, tak my si svatbu uspořádáme podle svého." Místo hostiny udělali jen přípitek a skromný raut, popřáli si, zatancovali, vyfotili se s nevěstou a ženichem a rozešli se domů. Bylo to jejich rozhodnutí a i zpětně jsou přesvědčeni, že udělali dobře. A já to vnímám stejně: pokud jsou snoubenci připraveni a rozhodnuti vstoupit do manželství, je třeba zhodnotit  závažnost vnějších překážek. Nemusí být přeci všechno dokonalé...  

V duchu výše napsaného bych tedy doporučoval za podpory moudrého a zkušeného duchovního hledat a rozlišovat, která z cest je nyní pro vás.

K tomu vám držím palce před Hospodinem.

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Láska v partnerství, příprava na manželství