Pochybnosti o studiu - nechat školu?

Dobrý den,
chci se Vám svěřit s něčím, co mě poslední dobou trápí. Studuji na VŠ a když přijde zkouškové období, vidím, že za ostatními studenty (co se týče vědomostí, výsledků) zaostávám a nejsem tak ''dobrá'' jako oni. Snažím se učit poctivě, pravidelně se modlím, aby mi Bůh pomohl tohle období zvládnout.

Když se mi nezadaří a musím zkoušku opakovat, začínám o sobě pochybovat, jestli bych neměla školy zanechat a nenajít si nějakou práci, ve které bych byla třeba úspěšnější. V tomto období v sebe nedokážu moc věřit a obracím se na Boha..

Vlastně tohle není ani dotaz, spíše jsem to potřebovala ze sebe dostat. Budu vděčná za jakýkoliv názor nebo radu.

Milá A.,
určitě je dobře, že jsi svoji starost vypsala. S radou to je obtížnější. Těžko dokážu objektivně posoudit Tvoje zaostávání za ostatními. Je moc věcí, které mohou studijní úspěchy ovlivňovat.

Kdybychom spolu mluvily, asi bych se Tě neptala na studijní výsledky, ale na to, co Tě baví. Proč ses rozhodla studovat? Někoho následuješ nebo prošlapáváš cestu? To druhé bývá obtížnější. Proč zrovna tento obor? Kdo nebo co Tě k němu přivedlo? Baví Tě škola, kterou studuješ? Co nás nebaví, se nám většinou hůř učí. Ale také je pravda, že některé věci si oblíbíme, až když do nich více pronikneme. Líbí se Ti studentské prostředí, jak se cítíš mezi spolužáky? Pomáháte si navzájem? I to ovlivňuje naše úspěchy. Co chceš v budoucnu dělat? Je Ti studium k tomu užitečné? Když v něčem nevidíme smysl, nedokážeme se pro to tolik nasadit. Je pro nás obtížnější překonávat překážky. Co na Tvoje studium říkají rodiče, souhlasí s Tvojí volbou školy? Jak oni snášejí Tvé úspěchy a neúspěchy? Každá podpora od toho, komu na nás záleží je důležitá. Nedůvěra a shazování nám naopak hází klacky pod nohy. Jak dlouho už VŠ studuješ? Někomu trvá déle, než si zvykne, než se naučí „v tom chodit“. Také záleží na typu zkoušky, někdo raději mluví, někomu víc sedí vyplňování testů. Možná by Ti pomohlo učit se s kamarádkou, navzájem se zkoušet, diskutovat a poslouchat.

Tolik otázek a žádná rada a odpověď. Chtěla bych, aby Tě otázky nasměrovaly k zamyšlení, kde všude bys mohla hledat cestu ke zlepšení. Nemusí být chyba v Tobě, ale v nějakých okolnostech.

Myslím, že v životě není důležité, jakým způsobem člověk studoval. Jestli byl jedničkář nebo to vždycky bylo jen tak tak. Ani v profesní dráze nejsou nejdůležitější vědomosti. Člověk se pak stejně musí naučit přesně to, co na své pozici potřebuje. Spíš vlastnosti jako zodpovědnost, spolehlivost, pracovitost a mnoho mnoho dalších. Ty se nezískávají studiem, ale životem.

Milá A., je dobře, že se poctivě učíš i modlíš, že s Bohem řešíš svoje starosti a otázky. Věřím, že když se ptáme, Bůh nás vede. Ne tak jednoznačně a jasně jako navigace, za 200m odbočte vpravo a jste v cíli. Bůh nám dává větší svobodu, jeho nabídky jsou méně zřetelné, ale není žádná tragedie, když je přehlédneme. Bůh nikdy nepřestane „přepočítávat“ naši trasu a navíc vždy dokáže později v náš prospěch zužitkovat i tu naši slepou odbočku.

Nevím, co je Tvůj současný úkol. Jestli naučit se fyziku nebo chemii nebo co to studuješ. Nebo se potrénovat ve vytrvalosti a bojování s neúspěchy nebo někoho potkat nebo posílit svoji sebedůvěru nebo dokázat odejít a vykročit jiným směrem nebo něco úplně jiného. Nad tím vším je ale obecnější úkol. Totiž najít, čím naplnit svůj život, objevit jak zužitkovat své hřivny. Cesta dobrým směrem se pozná podle toho, že vede k radosti, vnitřní radosti a pokoji srdce. Nemusíme hned najít definitivní cíl, během života můžeme mít různé věci, kterými ho naplňujeme. Cesta dobrým směrem, ruku v ruce s Bohem, je sama tím cílem.

Milá A., přidávám se k Tvým modlitbám. Moc Ti přeji cestu, která Ti přinese pokoj, na které najdeš tolik radosti, že zvládneš i případné těžkosti.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Sebepřijetí