OCD a víra

Dobrý den, od mala mám problém s OCD (Obsedantně-kompulzivní porucha), která se mi postupně dostávala do víry. Dospělo to až do takové fáze, že jsem z víry dostala strach a už jsem se nezvládala modlit. Jeden z největších problémů byl a je, že si nejsem jista, jestli jsem náhodou neřekla něco špatně, jestli jsem něco nevynechala, nezapomněla modlitbu ukončit slovem Amen…. Jak moc důležité je říkat na konci modlitby Amen? Bylo by v moji situaci lepší to neřešit?

A nakonec, nemáte nějaké tipy, jak uzdravit mou víru od skrupulozity?

Děkuji moc.

Milá...
neodpovídám z pozice terapeuta ani psychologa, proto moje odpověď bude tomu úměrná.

Poznal jsem, že člověk je fyzio-psycho-socio-spirituální bytost. Vše souvisí samozřejmě se vším, ale každá z vyjmenovaných součástí má své projevy, potřeby i neduhy. OCD je předně psychická porucha, tedy nikoliv spirituální - duchovní. Obsese i kompulze mohou najít svůj předmět ve spirituální oblasti, jak o tom správně a trefně píšeš: „…která se mi postupně dostávala do víry.“

Víra je vlastně vztahem, konkrétněji vztahem důvěry. S oblibou říkám, že ten, kdo věří, se svěří. Komu? Bohu. Kým je Bůh? Nejsilnější svědectví máme zaznamenáno v Bibli, především v poselství Ježíše Krista, který nám Boha i vztah k němu představil. Hovoří o něm jako o Otci v nebesích. Otec v nebesích nás děti neskutečně miluje a učiní vše proto, abychom byli šťastní. Není pedant – to opravdu nehrozí. Když jde o člověka, překračuje zákon (viz evangelia). Milá...,  když máš sílu, modli se, když ne, stačí krátké odevzdání se typu - ´Pane Bože, věříma už ležím´. 

Bůh někdy neodstraní těžkosti a překážky z našeho života, ale nikdy nás neopouští a nepřestane milovat. Apoštol Jan v jednom ze svých listů píše, že „v lásce není strach… láska strach zahání.“ Z Boha, z projevů víry, z modlitby nemusíme mít strach.

Dovolím si být hodně provokativní: Bohu je opravdu jedno, když někdo řekne nebo neřekne za slovy modlitby amen. Bůh se nezlobí, pokud se nepomodlíme dokonale růženec, nebo na mši nám vypadne na chvíli pozornost.
Rigidita v modlitbě může být právě ona psychická kompulze a ne láskyplný, svobodný, tvořivý vnitřní dialog s Bohem.

Pokud chodíš k nějakému psychoterapeutovi, tak to s ním prober. A schválně porušuj pravidla, aby ses otužovala – modli se: Pane, věřím, že mě máš rád, ať to řeknu nebo ne… ať to řeknu tak nebo tak.

Skrupulozita. Skrupulum je v latině kamínek v botě. Může být nepatrný, ale zabraňuje nám v chůzi, v běhu. Skrupule je hledání hříchu tam, kde není. Opět bych začal od toho, kým je Bůh v našem životě: Milujícím Otcem v nebesích. Miluje nás dokonce i tehdy, když s námi a naším jednáním někdy nesouhlasí. On je srdcem našeho srdce. On nás zná a takové jací jsme nás miluje. Při zpovědi není důležité vyznat vše a úplně do mrtě posledního detailu. Bůh nám hříchy nepřipomíná.

Pokud na nějaký zapomeneme, pak takový opravdu nestojí za řeč, za vyznání. Bůh ho jistě odpustil sám za sebe. Má cenu se dívat dopředu a nenechat se otravovat kamínky v botách.

Bůh je pokoj, láska, radost, přijetí, pochopení, vřelost, budoucnost, život… Přeji ti, aby se ti s ním žilo hezky, i přes různé patálie a těžkosti, které přináší život.

Pokud bys měla potřebu cokoliv probrat, klidně napiš.

Bůh ti žehnej.

skrupulosita

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných, Pochybnosti a krize víry