Nevím, co chci v životě dělat

Dobrý den,

nevím, zda se mi dostane na tomto místě nějaké pomoci, ale přesto zkusím nastínit pár otázek (možná jen jednu), se kterými si nevím moc rady.

Je mi již 35 let, a přesto nevím, co chci v životě dělat. Momentálně jsem bez zaměstnání a vím, že je to problém. Zatím se nejedná problém finanční, neb mám úspory a pobíral jsem podporu v nezaměstnanosti. Potíž je spíše v tom, že mám jednak obavu ze selhání a potom také, že se dostanu do dusivého kolotoče, který mi vezme zbytek naděje ohledně smysluplné existence.

Ohledně mého duchovního stavu - prošel jsem si konverzí v dospělosti. Docházel jsem do evangelického společenství spíše letničního typu, kde jsem se ale, kromě pozitivních zážitků, dočkal mnohého zklamání. Katolická spiritualita je mi v mnohém sympatická, ale aktivně nikam nechodím. V Boha věřím, ale zdá se mi, že to není zase tak jednoduché a jasné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jestli se najde někdo, kdo bude reagovat na tyto řádky, budu rád.

Děkujeme za Vaše upřímná slova a za důvěru. Otázka vlastní identity je možná opravdu v životě jednou z nejobtížnějších a současně nejdůležitějších otázek. Hledáme na ni odpověď obvykle mnohem déle než např. do okamžiku plnoletosti. Nejde tu totiž jen o zařazení člověka do společnosti nebo nalezení svého místa na „trhu práce“. Na člověka doléhá často mnohem zásadnější otázka po smyslu jeho života a tedy po objevení vlastní identity v tom nejhlubším slova smyslu.

Dá se říci, že věřící člověk má v tomto hledání určité pevné opěrné body, které vyplývají z jeho náboženského přesvědčení.
*Křesťan je přesvědčen o tom, že jeho život je Bohem chtěný.
*Že je nezaměnitelný a jedinečný.
*Že existuje životní cesta, na níž tato jedinečnost může v dobrém slova smyslu vyniknout.
*Že nás Bůh miluje i tehdy, když tuto cestu opustíme nebo teprve hledáme.

To nás může hodně podržet ve chvílích, kdy nevíme, kudy kam.

Protože víra navíc není pouze záležitostí ryze soukromou, může člověku pomoci v obtížných situacích jeho života v nemalé míře právě také společenství církve. Je dobré být tedy v tomto smyslu nějak zařazen a do nějakého konkrétního společenství patřit.
Jistěže je třeba počítat i s tím, že církev je složena z lidí chybujících a že někdy prožijeme zklamání právě tam, kde jsme hledali útěchu. To by nás ale nemělo odradit, vždyť sami také často chybujeme…

Člověk, který momentálně neví, kudy dál, by se asi neměl zříkat ani možnosti psychologického poradenství. Proto bych Vám v  druhé části určitě doporučil pomoc a doprovázení v rámci psychoterapie a nalezení nějakého kvalitního duchovního doprovázení.  Je-li Vám sympatická katolická spiritualita, jak jste se zmínil, stálo by za to kontaktovat některého katolického kněze, řeholníka. Osobní rozhovor zmůže jistě více, než obecná doporučení písemnou formou.

-redakčně upraveno-

touha

Kategorie otázky: Hledání smyslu života