Nevěřící rodina - jak žít víru uprostřed ní?

Dobrý den,
je mi 17 a bydlím u rodičů, kteří nejsou věřící. Hodně mě to demotivuje, zejména během Velikonoc a Vánoc. Připadá mi, že nemám dostatek klidu a soukromí pro modlitbu, aniž by mě někdo rušil nebo mi pokládal nepříjemné otázky, co to dělám a proč. Stejně tak chození na mši se setkává s nepochopením, a tím spíš když chci během adventu jít na roráty nebo třeba o Vánocích na půlnoční mši. Mám pocit, že když jsem mezi věřícími, je to vždycky jen na chvíli, ale potom se musím vrátit do prostředí, kde nemůžu žít svou víru tak, jak bych chtěla. Hlavně mi dělá starosti ta modlitba. A navíc ještě mám pocit, že bych své rodině naopak já měla nějak ukázat cestu k Bohu, ale připadá mi, že to vůbec nechápou, a tak se tomu tématu doma spíš vyhýbám. Je něco, co mi můžete poradit?
Moc vám děkuji.

Milá N.,
zpoza řádků, které jsi napsala, na mne dýchá veliká touha po Bohu a taky láska k rodičům. Určitě tě mají rádi a přejí si pro tebe jen to nejlepší. Umím si představit, že mají nějaké důvody, proč cítí nedůvěru ani ne tak vůči Bohu, jako spíš vůči určitému zavádějícímu obrazu Boha nebo těch, kdo se k němu hlásí. Možná mají obavu z toho, aby ti někdo nezamotal hlavu.

Když jsem kdysi před mnoha lety uvěřil v Boha já, tak jsem byl velice vděčný za nebývalou otevřenost svých rodičů. Táta mi tehdy řekl, že Bůh nikdy nikoho nezkazil, to umí jen člověk. Ale důvěru, že mi nikdo nebude mazat mozek, získali až po několika letech, když jsem zůstal normální, ba naopak bylo na mne spolehnutí, úspěšně jsem se pral se školou a doma jsem v ničem neodmlouval.

Neznám tě, těžko se mi tedy radí tak nějak “na míru”. Ale pokud ti je sedmnáct, tak bych řekl: Vydrž. Také si myslím, že je přesvědčí tvá serióznost, vstřícnost, ochota se domluvit i poslechnout jejich rady nebo žádosti. Víš, Ježíš při poslední večeři umyl učedníkům nohy. Byl to takový tehdejší zvyk, který vykonávali jen sluhové. A řekl jim: Jestliže jsem toto učinil já, Bůh, vám, dělejte i vy druhým lidem. Třeba rodiče přesvědčí až tvá vytrvalost. Nestav Boha, prosím, jako důvod ke konfliktům. Nemodli se ostentativně, ale spíše skrytě. Za rodiče, za moudrost, za dary, které Bůh může dát i tomu, kdo se do kostela nedostane. Bůh má smysl pro humor a někdy jeho cesty jsou hodně zajímavé, dobrodružné a překvapivé. Také neexistuje jediná forma, jak žít jako křesťan - teď myslím chození na půlnoční nebo adorace.

Měl jsem kamarádku, která na tom byla podobně. Zachránila ji vysoká škola mimo město, kde bydlela. Tam byla bez rodičů. Dokonce pak po studiích odešla do kláštera. Bylo to hodně dramatické, ale po letech se rodiče přesvědčili, že je šťastná a hlavně zůstala normální a vnitřně svobodná.

Vytrvej. Více ve skrytosti jakoby tajně mlsej chvíle modlitby, četby Písma, a třeba sledování mší po netu. Když k tomu budeš doma pomáhat, budeš věrná svému slovu, nebudeš lhát, budeš makat ve škole, tak rodiče uvidí, že víra v Boha tě nekazí, ale kultivuje.

Žehnám tobě i tvým rodičům.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Vztahy dětí k rodičům