Nejradši bych ho vyhodila z domova, ale nevím... Je to řešení?

Dobrý den. 
Mám již dospělého syna, bude mu 30 let. Do práce nechodí, vyhodili ho, nemá žádné příjmy, má dluhy, nic ho nezajímá, jen se doma povaluje a já ho živím.

Zkoušela jsem se s ním dohodnout po dobrém, aby si začal hledat práci, ale marně. Nejradši bych ho vyhodila z domova, ale nevím... Je to řešení? Pomohlo by mu nechat vyschnout všechny zdroje, aby pochopil, že se musí o sebe začít starat? Kde je hranice mezi prokazováním křesťanského milosrdenství a dobrovolným sebeničením, když se nechávám vědomě využívat? 

Už nevím, co je dobře. Prosím, poraďte mi.

Je velmi dobře, že si kladete otázku, jak vlastně můžete svému synovi opravdově pomoci. Zkoušela jste mu zajistit vše potřebné (zdarma ubytování, jídlo a patrně i ostatní servis), ale nemělo to kýžený efekt. Problém bude tedy patrně někde hlouběji.

Měla jsem možnost se potkat s rodinami s podobným problémem - tam obvykle nepomohlo zintenzivnění péče, ale to, že dotyčný zjistil, že se svým stavem bude muset něco dělat, resp. převzít za něj zodpovědnost. Vy to výstižně popisujete slovy: "...nechat vyschnout zdroje, aby pochopil, že se musí starat sám o sebe."

Podle mého názoru by bylo skutkem křesťanského milosrdenství a lásky přenechat dospělému synovi zodpovědnost, která jeho věku náleží. Pokud zjistí, že pracovat, ev. vyřídit si dávky soc. péče, zajištění bydlení, apod. jsou nad jeho možnosti, pak celou situaci musí řešit s odborníky (lékaři psychiatry, psychoterapeuty, soc. pracovníky), hledat příčinu daného stavu.

Je výrazem Vaší dobré reflexe situace, že - ač matka - nahlížíte správně současný stav jako využívání (možná bych použila i slovo zneužívání) ze strany Vašeho syna. Váš syn bude Vaši dobrotu využívat/zneužívat jen natolik, nakolik mu to umožníte.

 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Výchova, rodiče a děti