Nedokonalá zpověď

Dobrý den,

do nedávna jsem chodila ke zpovědi tak 2x až 3x za rok. Po určitých okolnostech v mém životě jsem začala ke svátosti smíření s vděčností přistupovat častěji a pravidelně.  Mám kolem toho ale otazníky.
Jsem totiž při zpovědi stále nervózní, zadrhávám se, a většinou některé hříchy zapomenu vyznat. Navíc si někdy kněz moji odmlku vyloží tak, že jsem s vyznáním skončila a já nemám odvahu ho upozornit, že chci ve vyznání pokračovat.  Snažím si před zpovědí vše sepsat a knězi to pak přečíst, ale ne vždy se mi to podaří. 

Mám pochybnosti, zda je taková zpověď v pořádku. Věřím, že důležitý je především úmysl všechny hříchy vyznat. Přesto často pochybuju, zda svátost smíření je kvůli podobným nedostatkům (nervozita, nejistota, zapomnětlivost) platná.
Budu ráda za každou radu, jak takové pocity do budoucna zmírnit.

Moc děkuji za Vaši odpověď.

-redakčně upraveno-

Milá...,
díky za svědectví o Vašem znovuobjevení tohoto pramene milosti.

Zpověď – svátost smíření považuji za osvědčený prostředek, jak před Boha složit viny, které si v životě vyrábíme a neseme. A zároveň je nám pomocí pro to, abychom na svůj život mohli pohlédnout pravdivě a opakovaně se rozhodovali některé věci řešit jinak, nově, s Bohem… A protože celý život je cesta, mnohdy se bohužel vracíme ke starým vzorcům chování, k hříchům atd.  Nezůstáváme ale stát…

A svátost smíření je platná, pokud člověk hříchů předem lituje a má úmysl je ve svátosti vyznat. Důležitý je primárně postoj člověka, který přišel prosit o odpuštění a s touhou vrátit se na Boží cesty. Boží odpuštění nezávisí na dokonalosti našeho vyznání, stačí špetka lítosti a Bůh odpovídá svou láskou a milosrdenstvím. To je velká útěcha pro každého z nás, kdo máme problém s touto svátostí.

Jistě, pokud byste měla na srdci nějaké vážné provinění, je třeba knězi dát jasně najevo, že jste ještě neskončila a že potřebujete ještě něco vyznat. Když byste nebyla dost pohotová, je s vážnou věcí třeba zajít ke svátosti smíření znovu. Třeba jen s tou jedinou. Když ale zapomenete nebo nestihnete vyznat něco z všedních hříchů, neznamená to, že svátost je neplatná. Svěřte nevyznané s prosbou o odpuštění v osobní modlitbě, a pokud by Vás nevyznaná věc tížila, zmiňte ji při příští svátosti smíření. Tato svátost totiž zprostředkovává člověku nejen odpuštění, ale také posilu k boji s danými slabostmi a těžkostmi, které těžko zvládáme.

Je skvělé, že se snažíte na zpověď předem připravit, dělat si poznámky. Je jedno jak. Doma v tichu, v otevřeném kostele, nebo znám i  člověka, který si píše body ke zpovědi do mobilu po cestě z práce... Příprava je rozhodně velkou pomocí proti nervozitě, nejistotě, zapomnětlivosti. Není nic špatného mít to napsané, třeba jen v bodech. Důležité je snažit se při přípravě pravdivě předstoupit před Boha a litovat všeho, čím člověk šlapal po životě svém i druhých. Žádný člověk na světě není schopen vyznat všechny špatnosti za poslední měsíc v jedné svátosti smíření, ani to není potřeba. Nemusíte být tedy nervózní z toho, že jste ve zpovědi neřekla všechno.

Ke svátosti smíření můžeme přistupovat určitě různými způsoby a žádný z nich není špatný. Např. rozumem: dlouho jsem nebyla u svatosti smíření, tak půjdu, protože je potřeba, abych očistila svoji duši, stejně jako když omývám své tělo, aby nesmrdělo. (V dopisech některých mystiků - např. Kateřiny Sienské nebo Faustiny Kowalské se mluví o tom, že lidská duše může v důsledku hříchu nepěkně vonět).

Nebo k ní přistupuji srdcem: Svátost smíření je pro mě přátelské setkání se samotným Ježíšem, kterému s důvěrou svěřuji své slabosti a prosím, aby se jich dotkl, uzdravoval je a požehnal mně i těm, kterým jsem ublížila.

V každém případě Bůh pak skrze modlitbu rozhřešení znovu říká "ano" mému životu, "jsi chtěná a milovaná, jdi a žij, pracuj, bojuj, modli se, miluj, ... jsem s Tebou."

Jsou lidé, kteří chodí ke svátosti smíření rádi a často, protože při ní silně vnímají Boží přítomnost. Ale mnozí z nás nemají takový intenzivní prožitek, nebo jen někdy, a po dlouhá období necítí nic. Emoce nejsou důležité. Člověk nemusí nic významného při samotném vyznání prožívat, přesto milosti této svátost působí v našem životě. Kristus si vyvolil hříšníky - tedy ty, co tento status "hříšníka" přiznávají. Proto přicházejme a vyznávejme, že Boha potřebujeme, a on nám otevře stavidla své milosti.

Milá ..., vyprošuji Vám, abyste sv. smíření stále více objevovala a zakoušela jako přátelské setkání se samotným Ježíšem a abyste na něj a z něj přicházela i odcházela s radostí a pokojem v srdci a s vděčností, že Vás Pán Ježíš zbavuje špíny a že Vás nesmírně miluje. Na úvod svátosti smíření můžete alespoň za jednu krásu nebo dobro, které jste prožila, které se Vám povedly v poslední době, poděkovat. Váš život není jen o hříchu. Vděčnost posiluje naši víru, že Bůh je s námi, koná v našem životě dobro...

Milá... Jsem přesvědčená, že Ježíšovo srdce přetéká milosrdenstvím a láskou ke všem lidem na Zemi, tudíž i k Vám. Ničeho nebojte a dělejte všechno s láskou a v radosti podle hlasu svého srdce a podle hlasu svého nejlepšího svědomí.

K tématu svátosti smíření doporučuji k poslechu promluvy P. Josefa Prokeše na YT s názvem O zpovědi a Mystagogie svátosti smíření. 
Můžete se také podívat na zveřejněné odpovědi k tématu zpověď, kde naleznete jistě mnohé z toho, co sama vyjadřujete, viz heslo zpověď. 

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných