Nechci se přidat k žádné církvi. Chci si dál žít jen já a Bůh

Zdravím vás,
je mi 17 let a věřící jsem teprve tak půl roku. Momentálně se nemůžu ani nechat pokřtít (kvůli koroně a dalším okolnostem). Otázkou tedy je, jestli se můžu nazývat křesťankou, když čtu bibli, modlím se, řídím se Bohem a pracuji na vztahu s ním, ale kostel pravidelně nenavštěvuju a upřímně to ani v plánu, v nejbližší době nemám. Nechci se přidat k žádné církvi, ať už je křesťanství jakkoliv ,,kolektivní náboženství”, chtěla bych se jen nechat pokřtít a dál si žít život jen já a Bůh.
předem děkuji za odpověď,
pokoj Vám.

Dobrý den A.

Co dělá člověka křesťanem, neboli „kristovcem“ (jak znělo původní označení prvních věřících) je především víra v Ježíše Krista, jako vtěleného Boha, odevzdanost Jemu a vztah s Ním skrze aktivní víru. Z Vašich slov je zřejmé, že tento vztah navazujete a kultivujete skrze osobní modlitbu, skrze čtení a rozjímání Bible apod. V tomto smyslu jste již na cestě k tomu být Jeho.

Nicméně v pravém slova smyslu se křesťanem člověk stává, až když svůj vztah s Bohem v Kristu stvrdí právě křtem. Je to trochu jako s partnerstvím a manželstvím. Člověk již může rozvíjet partnerský vztah, ale až když svatbou vstoupí do manželství, získá partnerský vztah vyšší a trvalejší hodnotu a kvalitu.

Křtem člověk říká Bohu v Kristu, že s ním chce žít plně a na celý život. Plně se odevzdává do intenzivnějšího svazku a získává k tomu další duchovní dary, které jsou trvalé. Již před křtem je člověk Bohem obdarováván, ale křtem získává jisté nesmazatelné znamení duchovních darů a přináležitosti ke Kristu.

Dříve nebo později člověk na cestě víry získá duchovní touhu sdílet svou víru a vztah s Bohem s druhými, kteří v Něj věří. To je podstata církve, která je především společenstvím duchovně příbuzných, kteří se spolu sdílejí a modlí. Křtem se člověk ponořuje nejen do Krista, ale stává se i součástí duchovního společenství, které je pro něj oporou a zázemím, zejména pak v obdobích krizí ve víře. Ve společenství církve člověk přijímá z duchovních darů ostatních a sám je přínosem pro druhé skrze své dary.

Ve Vaší situaci je důležité pracovat dále na osobním vztahu s Bohem v Kristu, není třeba se zatím do ničeho dalšího nutit. Vše potřebuje svůj čas růstu a zrání. Osobní modlitba, Boží slovo a případně další duchovní literatura jsou vhodné prostředky na této cestě. Nicméně až se ve Vás objeví touha víru sdílet, nebraňte se jí. Jistě Vám Bůh v pravou chvíli pošle do cesty konkrétní křesťany, nebo společenství, které Vám bude pomocí. S nimi se budete moct sdílet ve víře a jistě pak dostanete příležitost i ke křtu v takové podobě a prostředí, jak Vám to bude blízké.

Přeji Vám, ať Vás provází pomoc a moudrost Ducha svatého.

Kategorie otázky: Křest dospělých