Nechci mít děti

Dobrý den,

Je mi 26 let a v posledních třech letech uvažuju nad tím, že vlastně nechci mít v životě děti. Dřív jsem chtěla založit rodinu, poslední dobou ale uvažuju nad úplným opakem. Chci se církevně vdát, chci najít muže, kterého budu milovat, ale nechci do manželství přijmout děti. Dostávám se pod tlak okolí, které mi říká, že jsem sobec a že to přijde.

Naopak mi ale přijde, že sobec nejsem. Necítím se být matkou, nevidím v budoucnosti svoje děti. Nechci mít děti jen proto, že se to očekává, zvlášť když si tím nejsem jistá. Nebyla bych dobrou matkou, což je pro mě zásadní. Co mám dělat? Jak na tyto dotazy odpovídat? Jak o tom mluví církev? Vím, že při svatbě se na tuto otázku kněz ptá. Já ty děti přijmu, pokud se to stane, ale nebudu to záměrně vyhledávat (tedy budu mít sex s ochranou, aby k tomu nedošlo, ať se chápeme správně). Těch důvodů je víc, proč děti mít nechci: ať už proto, že se necítím být matkou, nemyslím si, že můj úděl na zemi, je být matkou, chci být skvělou tetou, založit neziskovku, pomáhat jinak, ale svoje děti vychovávat nechci. Dál se bojím, že nebudu dobrá máma a moje dítě mi jednou řekne, že kvůli mně chodí na terapie, že jsem je špatně vychovala. A posledním důvodem je, že nechci mít tu zodpovědnost. Dnešní doba je něčím jiná a zvláštní, každé druhé dítě potřebuje terapie a psychologa. Jestli je to výchovou nebo dobou - to nechám na vás. Ale nechci do této doby svoje dítě přivést.

Jak se k tomu mám postavit? Děkuji za odpověď na moji zmatenou otázku.

Milá ...

děkuji za důvěru, se kterou jste se nám svěřila. To, co jste napsala, není zmatené. Necítíte se na to být mámou, máte v sobě obavy – bojite se zodpovědnosti, že abyste v té roli mohla selhávat, bojíte se dnešní doby. Nechcete jen “plnit úkol”.

Zároveň z Vašeho psaní čtu, že máte láskyplné plány do budoucnosti. Někde ve Vás je spousta lásky. Máte co dát… To, co píšete, opravdu teď patří k Vám. V této chvíli ano. A mluvíte jen za sebe a já to považuji za poctivé.

Chcete se vdát. Chcete svého muže milovat. Možná by bylo dobré vzít do úvahy to, že on děti chtít bude. Takže to pak budete řešit v páru. Naprosto rozumím tomu, že si to neumíte představit. Popravdě nejste jediná. Jenže – dokud máma neporodí dítě, je to prostě nepředstavitelné. Nepomůže to, jestli má ta žena zkušenost jako tetička nebo třeba hlídačka malých dětí. Najednou tu je někdo, kdo je naprosto originální – kus z Vás, kus z manžela, kus ze sebe. Originální mix, který rodiče učí den po dni, co to znamená být rodičem. Je to úžasná a dobrodružná cesta. Nikdo se dobrým rodičem nenarodí. Tím se až stává. Postupně. A na to máte lásky dost. A to je to, co dítě potřebuje nejvíc. Ale myslím, že teď není čas na to to řešit. Váš první životní úkol je najít úžasného manžela, který, když byste to tak přijali, byl i tím nejlepším, láskyplným manželem i případným tátou. To je teď první. Pak můžete řešit děti. Takže okolí bych odpověděla, že teď to nějak v sobě máte, ale že to není téma na teď. Že máte jinou, důležitou starost.

Milá ... to, co teď můžete dělat je, že se budete modlit, abyste našla pro sebe toho pravého. Pak se uvidí co dál. Držím Vám palce!

Linka víry
 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství