Následky z dětství - permanentní strach, úzkost, stres

Chvála Kristu.
Pocházím z rozvrácené rodiny, kde byl alkoholismus,  min. 3x do týdne bezesné noci plné agresivního, vulgárního křiku a třískání dveřmi, rozbíjení věcí a  domácího násilí. Za střízliva pak neustálé nadávky, časté bití apod.

Během  cca 30 let jsem měla zřejmě zpočátku posttraumtický stresový syndrom, a pak zbylo podceňování, negativní hodnocení sebe i druhých, nedůvěra lidem,  problémy s autoritami, vztahová nestabilita či spíše neschopnost navazovat a udržet vztahy, naivita a iluze o sobě i druhých.

Když jsem se s tím, svěřovala jednomu knězi – ne tak detailně – a  poukazovala jsem na neustálý stres, strach, úzkost, byl toho názoru, že pravá láska k Pánu strach atd. překonává, a každodenní modlitba a čtení Písma a duchovní literatury, modlitba za pomoc, jsou klíčem k uzdravení. 

Chtěla bych mít Boha na prvním místě, ale nejde mi to. Je to tedy opravdu mojí slabou vírou a nepravidelnými modlitbami, že se z toho stále nemohu dostat? Často mě strach ochromí, paralyzuje a já se pak chovám pudově – třeba na mě někdo zatlačí, zakřičí, já se cítím v ohrožení, tak použiji lež, abych se  „ubránila“?

Taky mě trápí následky – častá bolest hlavy, zvýšená únava, zažívací potíže, snížená imunita.

-redakčně upraveno-
 

Vážená tazatelko,
všechno to, co si nesete ze své původní rodiny, Vás stále velmi ovlivňuje. A ztrpčuje Váš život. A ještě se přidává falešná vina a mnoho otazníků a nejistoty, strachů, úzkostí…

V rodině, ve které se nám jako dětem nedaří dobře, prožíváme strach, napětí, nejistotu, bolest… (ze vší té hrůzy, jak jste psala). A protože nemůžeme žít v neustálém napětí a nepohodě, naučíme se nejrůznější obranné mechanizmy. Jsou to dětské strategie, které nám poskytují úlevu a pomáhají přežít. V dětství nemáme mnoho kompetencí, a tak jsou naše strategie důležité a sebezáchovné! Potíž je s tím, když si je přeneseme do dospělosti. Tam už nám život komplikují a nedovolují, abychom používali kompetence - možnosti, které máme jako dospělí. Pokud nemáme zahojené rány z dětství, stačí často nějaký malý spouštěč – vůně, pohyb, zvýšený hlas, mimika druhého… prostě něco podobného, co známe z dětství. A to se stane spouštěčem naší strategie z dětství… strategie, která se tehdy osvědčila – útěk, schování se, hledání viny u sebe, křik, lež... těch způsobů může být mnoho. Vlastně se na chvíli staneme "malým bezmocným dítětem"…. zapomeneme, že jsme už dospělí. Zapomeneme, že se můžeme bránit jinak, že nejsme malé závislé děti, že můžeme najít jiný způsob, jak se chránit, postavit za sebe, nedovolit zlé vůči sobě nebo druhým…

Moc bych Vám doporučovala psychoterapii. Abyste mohla hledat a pojmenovat vše, co Vám ublížilo, i všechny důsledky, které to má dodnes. Možná si dovolit se hněvat, plakat… A postupně, krok za krokem se naučit postavit sama za sebe, najít vlastní hodnotu, sebevědomí = vědomí sebe sama. Naučit se jinak komunikovat, jinak jednat, vyjadřovat bezpečně hněv i smutek, umět se ukazovat, chránit své hranice…

Nevím, jestli máte nějaké společenství, kde se cítíte bezpečně. Nebo kde byste mohla poprosit o přímluvnou modlitbu. To je také velká pomoc. Bůh v tomto čase někdy uzdravuje, někdy ukazuje, kde je kořen, co je potřeba udělat… Je dobré se obrátit na křesťany, kteří touto modlitbou slouží – často je přímluvná modlitba nabízena na večerech chval, exerciciích, křesťanských konferencích…

Také bych Vám doporučila seminář Otcovo srdce (Otcovosrdce.cz). Z Božího pohledu jste milovaná dcera, vzácná a jedinečná,… Ale pokud Vaši rodičové byli jiní (oni Vám měli na svém životě ukázat jaký je Bůh), můžete to vědět v hlavě, ale je těžké to prožít, zakusit, opravdově se zabydlet ve své skutečné identitě. A tento seminář k tomu může pomoci.

Chcete mít Boha na 1.místě? Tak jen každé ráno vyslovte. "Pane Ježíši, dávám svůj život do tvých rukou. Chci, abys měl v mém životě první místo. Pomoz mi, aby to tak bylo. Amen". A důvěřujte v Jeho pomoc a vedení. A pokud se Vám něco nepovede, selžete, zhřešíte…. ihned, jak si to uvědomíte, to s lítostí dejte Ježíši na kříž, aby to proměnil v požehnání. V tom je Boží velikost. Všechno!!! dokáže (skrze Kristův kříž) proměnit v dobro.

Nevím, v jakého Boha jste uvěřila Vy. Jak si jej představujete. Ale podle mých zkušeností s Ním jsem přesvědčena, že ví, co všechno jste prožila, jak moc jste trpěla a jak se snažíte bojovat a žít, jak nejlépe umíte. Věřím, že rozumí i Vašemu strachu a úzkosti a nemá na Vás větší nároky, než můžete zvládnout. A určitě Vám chce pomoci. Raduje se z Vás, z Vaší existence, a přeje Vám úlevu, radostnou svobodu a dobré, láskyplné vztahy. Tak Vám k tomu žehnám a vyprošuji uzdravení, pokoj, radost a naději.
 

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna