22. 7. 2020, peb
Můj táta je v domově pro seniory
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Vztahy dětí k rodičům
Můj táta je už několik let v domově důchodců. Je ležící a trpí demencí. Můj dospělý syn mi navrhuje, abych tátu vzala domů a starala se o něj. Vím, že to myslí dobře, ale na péči o tatínka si netroufám. Navíc bydlíme s manželem v bytě 2+1, který není bezbariérový. Stále přemýšlím, jestli můj postoj není sobecký. Snažím se žít podle Božích přikázání, ale mám pocit, že jsem jako ten bohatý člověk, co nedokázal rozdat svůj majetek chudým...
Nemáme "páchat" dobro jaksi z povinnosti
Dobrý den,
obecně se nedá říci, že umístění nemocného seniora v odborném zařízení je sobecké, každý opravdu nemusí být schopen 24 hodinové péče, která je v podobnýh situacích často nezbytná. Určitě má smysl o tom s manželem pohovořit a třeba se nakonec shodnete na tom, že to např. s pomocí nějaké pečovatelské služby oba chcete s tatínkem doma zvládnout. Jinak by ale asi bylo lepší spíše např. zintenzivnit návštěvy v domově důchodců, než za každou cenu brát tatínka domů. Pamatujme i na to, že "Bůh miluje radostného dárce", nemáme tedy jen "páchat" dobro jaksi z povinnosti.
Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům
Související texty k tématu:
Vše napomáhá k dobrému... (aneb vše zlé může být k něčemu dobré)
- Vše zlé NENÍ k něčemu dobré
- Štěstí, neštěstí? Kdo ví?
- Hnůj je odpudivý, ale může být i užitečný
- Jsem úplně normální holka, snílek, která vždy toužila po dobrodružství…
- Bůh působí i v naší temnotě
- Díky za poruchu počítače
- Kdo posoudí, co je pro mě dobré a co ne?
- Lék na žal a zklamání je milosrdná láska
- Nám lidem se často jeví jako správné pouze to, co si přejeme…
- Naše slabost a nedokonalost nám nemůže zabránit být užiteční
- Nejsme ponecháni napospas...
- Skrytá šance pro každého z nás
- Těžkosti a trápení mohou být i zdrojem inspirace a impulsem pro změnu
- Existuje něco většího než to, co se nám jeví nepřekonatelné
