Měli by moji spolužáci vědět, že jsem věřící?

Ahoj, mám takový zvláštní dotaz. Měli by moji spolužáci vědět o mojí víře? V Janovi 13:34-35 je napsané, že podle naší lásky k ostatním lidé poznají, že jsme Ježíšovi učedníci. (Snažím se, ale nejsem zdaleka dokonalý, dělám chyby nebo nedělám, co bych měl...)

Mám např. spolužáka,  se kterým jsem se začal nedávno bavit a došlo i na otázky o Bohu, o víře, o tom co je po životě na zemi. Mám ale taky spolužáka, se kterým sedím v lavici už 2 roky, znám ho dohromady už 6 let a ten neví, nebo alespoň jsem mu to přímo neřekl, že jsem věřící. Není to divný?  Nevím, jestli bych mu to neměl nějak sdělit nebo nějak naznačit. Ale zas po 6 letech co ho znám...? Na druhou stranu se bavíme jenom ve škole, jinak se vůbec nevídáme.

Díky za pomoc.

Milý ...
je fajn, že ti leží na srdci křesťanské svědectví o Bohu, v něhož věříš, a chceš se s tím podělit se svými bližními. Na příkladu svých dvou různých spolužáků sám vidíš, že na to nejde použít nějakou univerzální metodu vhodnou pro každého, ale je třeba být vnímavý k jejich vlastnímu nastavení, povaze, otevřenosti,... vše by mělo vyplývat nějak přirozeně z blízkosti vašeho vztahu, jak se asi o to snažíš.

Nemělo by nám jít hlavně o to, aby druzí znali můj "světonázor" či obecně obsah víry - i oni mohou mít své názory,  ale možná by šlo začít při nějaké vhodné příležitosti tím, že se o ty jejich budeš zajímat. Ptát se druhých, co je pro ně v životě důležité, a srovnávat si to se svým. Možná tak nějak plynul i ten rozhovor se spolužákem, který zmiňuješ.

 Nikdo asi nemá moc rád, když mu někdo nutí svá témata, která ho třeba momentálně nezajímají, ale zájem o druhého ho může povzbudit k nějakému sdílení.

Kdybychom k tomu měli hledat nějaké biblické podklady, jak se i ty na jeden odvoláváš, najdeme jich více, někdy i trochu protikladných v tom, zda svědčit spíše slovy či skutky a proč vlastně. K jejich dobrému porozumění je ale třeba znát trochu souvislosti těchto citátů a bylo by moc dlouhé se tu pouštět do teologických výkladů.

Nemůžeme znát odpovědi na všechny otázky, které nám druzí můžou položit, a je dokonce žádoucí uznat, že vlastně pořád Boha nějak neznám a hledám, a můžu to dělat třeba právě s těmi, které mi různě posílá do cesty.

Nemůžeš předvádět bezchybné chování a dělat vše dokonale, ale už dobrá snaha o nějaké projevy lásky může vyvolat v druhých zájem, proč tak jednáš.
O to víc však můžeme v naší nedokonalosti spoléhat na Boha, který dokonalý je, v našich dobrých snahách nám pomáhá a ve všem v životě provází. A to je možná to hlavní, co bychom mohli s druhými sdílet. Ne tolik věroučné poznatky, jako spíš osobní zkušenosti, jak  Ježíš v mém životě jedná, kde mi pomohl , kde nacházím sílu, radost apod.

O dobrý vztah s Ním ovšem musím sám usilovně pečovat. Prostředků k tomu se nabízí dost, v tom by mohla naše debata pokračovat, budeš-li chtít, případně se můžu snažit o konkrétnější či srozumitelnější vysvětlení, pokud se ještě ozveš.

Přidávám ještě zkušenosti o něco starších vrstevníků:

- Jestli by měli spolužáci vědět o mojí víře?  To není úplně častý téma dětí. Takové diskuse se začnou později samy objevovat mnohem častějc a bude dost prostoru se o tom pobavit. Když se na to téma narazí přirozenou cestou s tím, že se bude chtít účastnit i kamarád a nebude to jen jednostranné povídání, tak mi to přijde úplně v pohodě. Ale jestli se kámoš neptá, tak to bude akorát vypadat hloupě a toho druhýho to stejně zajímat nebude.

- Není potřeba to hlásat každému, koho potkáme, nebo mít na sobě nějaký nápis. Já jsem to nikdy nikomu neříkala a ti lidi to stejně vždy velmi brzy poznali. Ať už když jsme se bavili o tom, co kdy dělám, nebo jak se chovám, nebo jsme nějak na téma víry přišli a oni se mě přímo zeptali. Takže pochybuji, že jestli někdo vírou opravdu nějak žije a se spolužáky se normálně sdílí, že by o tom nevěděli.

- Já to vždycky dělám jen nápovědami, jako veršem na telefonu, vstřícným přístupem k lidem, štědrostí apod. Mám oblíbené biblické verše různě založené, a když se bavíme, co budeme dělat odpoledne, tak řeknu třeba, že jdu na chvály nebo na mši, ale víc to nikomu nechci cpát, ono je to kolikrát kontraproduktivní. Pokud by se chtěl někdo zeptat, tak může, ale za mě je lepší jít příkladem v chování.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství, Evangelizace, Náctiletí - sexualita, vztahy