Masturbace

Masturbuji a nevidím v tom problém, natož abych to bral jako hřích! Co by na tom Bohu mohlo vadit!? Ale přesto se chci zeptat, protože někdo říká, že to za „hřích“ považuje a že s tím chodí i ke zpovědi. No to bych musel ke zpovědi chodit hodně často… Navíc mi to přijde vrcholně trapné až úchylné, vyprávět to někomu u zpovědi. Co když bych tam narazil na někoho divného? Proč to  neříct rovnou Bohu? 

Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. Platí to i o věcech morálně problematických, mezi které patří i masturbace.

Pokusím se to vysvětlit tím, že (zajisté trochu zjednodušeně) tento problém rozdělím do tří kategorií:

1) Masturbace jako „východisko z nouze“. Mám tím na mysli případy, kdy člověk nezvládá své vnitřní napětí a občas (či častěji) mu podlehne. Bereme-li sebeuspokojování jako hřích – k tomu se ještě vrátím – je to zkrátka klopýtnutí, které souvisí se slabostí člověka, ne s jeho zlou vůlí.

2) Masturbace spojená se sledováním pornografie. Zde se jedná o věc závažnější. Sledování pornografie jednak hrozí závislostí, jednak tím člověk podporuje ty, kteří dané stránky provozují.

3) Masturbace jako „životní styl“. Mám tím na mysli mladé i starší lidi, kterým se z pohodlnosti, strachu ze zodpovědnosti či z jiných důvodů nechce vstoupit do trvalého vztahu. Díky sebeuspokojování „si stačí“ sami a nic na svém životním postoji nechtějí měnit.

Nyní se pokusme podívat na zmíněné situace pohledem křesťanské morálky. Masturbace je skutečně považována za hřích, a to proto, že člověk se svojí sexualitou nenakládá tím způsobem, ke kterému je určena. Je ale asi docela zřejmé, že mezi výše popsanými třemi případy je velký rozdíl. Jak už jsem napsal, první kategorie je klasický „hřích ze slabosti“. Je dobré ho nezlehčovat, nevzdávat svůj boj, i když třeba dlouhodobě neúspěšný, ale zároveň se nenechat vehnat do neustálých pocitů viny a zklamání. Dost možná jsou daleko důležitější věci, na které je dobré klást větší důraz…

Úskalí té druhé už jsem také zmínil: Hrozí zde nebezpečí závislosti; navíc tím člověk, třeba i nevědomky, podporuje celý pornografický „průmysl“ spojený s ponižováním lidí a lidské důstojnosti. Troufám si říci, že důležitější je zde snažit se – i s pomocí modlitby, případně svátosti smíření – přetnout především pouta pornografie, které člověka duchovně i psychologicky znesvobodňují.

Existují k tomu i různé duchovně-psychologické programy (většinou v angličtině). Jeden z nich například doporučuje napsat některé z žen z oněch videí či obrázků dopis (samozřejmě nebude odeslán). Člověku to může pomoci uvědomit si, že má před sebou jiného člověka s touhami, radostmi a starostmi, člověka s lidskou důstojností, které se nyní zříká kvůli penězům i kvůli tomu, který ho právě sleduje.

Třetí situace je klasickou ilustrací toho, co je na sebeuspokojování špatného: Vede člověka k sobectví, k životu pro sebe samotného, k neochotě přijmout na sebe celoživotní závazek. Zde je dříve než problém masturbace potřeba řešit svůj pohled na život, na to, čím chce dotyčný člověk svůj život naplnit, jakým směrem chce jít. Pokud si správně nevyřeší tyto otázky, zůstává problém masturbace druhotný.

Proč se z masturbace zpovídat?

Nyní se ještě zastavme u otázky, zda a proč se ze sebeuspokojování zpovídat. Chápu pocity trapnosti, na druhou stranu mohu každého ujistit, že to pro zpovědníka není nic „pikantního“ ani neobvyklého. Je to zkrátka hřích jako každý jiný. A přinejmenším v případě první zmíněné kategorie dozajista méně závažný než mnoho jiných.

Svátost smíření je svátostí Božího odpuštění, ale i vnitřního uzdravení. Člověk skrze ni může s důvěrou prosit o osvobození v jakékoliv oblasti svého života. Dost možná to nepůjde hned, ale je to dobrá cesta. Není jistě nutné běžet ke zpovědi po každém klopýtnutí. Od toho máme například úkon kajícnosti na začátku mše svaté či lítost vzbuzenou při osobní modlitbě.

Pokud k tomu někdo zatím nemá sílu, ať zmíní onu slabost obecně. Jistě má smysl vyznat ji i sám ve své modlitbě.

Závěrem: Když celé toto téma shrnu: Je důležité nevzdat boj proti svým slabostem. Zároveň z toho ale nedělat hlavní cíl svého snažení. Tím má být především rozvíjení a správné používání času, schopností, darů a charismat, které jsme dostali. I evangelia ukazují, že toto Pánu leží na srdci víc než naše slabosti a hříchy.

 

Kategorie otázky: Sexualita jiné