Má vůbec cenu se modlit? Zhroutilo se vše, v co jsem věřila...

Dobrý večer, píši do Vaší poradny v nelehké situaci. Již od doby dospívání jsem vnímala povolání k manželství a rodině, a proto jsem se vytrvale modlila za nalezení budoucího partnera. Na VŠ jsem pak navázala vážný vztah. Bylo nám spolu moc dobře, děkovali jsme Bohu za nás a za naši lásku, pravidelně jsme spolu chodívali na mše, modlili se a po dvou letech začali plánovat svatbu a společný život. 

Přítel mi však naprosto nečekaně  sdělil, že se zamiloval a že odchází.  Samozřejmě to občas mezi námi skřípalo, nicméně nikdy bych nevěřila, že vztah může ukončit.  

Jsem z toho v šoku a táži se Boha "proč?". Vždycky jsme si s přítelem mysleli, že nás spojil Bůh, že nám všechno tak hezky "naplánoval", abychom se poznali...  Vím, že to bylo přítelovo svobodné rozhodnutí, že Bůh neumí ovlivnit vůli člověka... Ale přesto mě tíží, že to Bůh dopustil, že tomu neuměl nějak zabránit. Každý den jsem se modlila a prosila Boha o ochranu, o dar lásky.  A tak si říkám, má cenu se vůbec modlit? Přijde mi, že se zhroutilo vše, v co jsem vždycky věřila. V opravdovou lásku a pomoc od Boha.

-redakčně upraveno-

Vážená a milá...
je mi líto, že musíte prožívat to, co prožíváte, a rozumím, že Bůh je „na ráně“. Veliká bolest potřebuje čas a prostor. Někteří hovoří o jednotlivých fázích vyrovnávání se s ní. Žádoucí konečnou etapou je přijetí a smíření.

Ptáte se proč. Neznám odpověď, ale jedno vím: Ta otázka skrývá dvojí vyústění. Můžete hledat a nalézt viníka své situace a „ukázat na něho prstem“. Je to přirozené, lidské a možná to na chvilku trochu uleví. Být raději obětí, než pachatelem, je koneckonců postoj křesťanství blízký. Řešením však nalezení pachatele není. Občas se totiž z utržených rán nenápadně stává alibi pro vlastní pohodlnost, zahořklost nebo třeba cynismus… Tím rozhodně netvrdím, že to je Váš případ, mluvím pouze o riziku možného vývoje.

Můžete však své proč vnímat také účelově: K čemu mě má to, co se stalo, přivést? Co dobrého mohu z dané situace vytěžit pro sebe, pro své nejbližší, pro oslavu Boha? Tento přístup je mnohem náročnější a upřímně říkám, že zdaleka ne každý k němu dospěje. Je to ale přístup Ježíšův a určitě proto stojí za následování.

Učili nás, že rozdíl mezi náboženstvím a magií spočívá v tom, náboženství se klaní a slouží, zatímco magie zkouší Boha zaměstnat, úkolovat. V této souvislosti je otázkou, jak je to s vyslyšením našich modliteb a proseb. Kudy vede tenká hranice mezi úctou a úkolováním? Co přesně nám Bůh slíbil a co od něho smíme právem očekávat? Na začátku knihy Job říká satan Hospodinu, že titulní hrdina je zbožný, protože se mu to vyplatí. Ale je to potom ještě zbožnost?
Velká zklamání mohou vést ke ztrátě důvěry v člověka i v celé lidstvo. Je však tragickým omylem, vedou-li ke ztrátě důvěry v Boha.

Kategorie otázky: Modlitba, Láska v partnerství, příprava na manželství