Pere se ve mně víra a pochynosti

Dobrý den,  věřit v Boha jsem začal až před pár lety. Cítím se provinile, že moje  prožívaní víry je nepatrné a velmi kolísavé. Snad je to vinou nemoci, resp. léků, jež beru (antidepresiva). Kladu proto sobě otázku, nakolik je moje víra opravdová. Zda si sám sobě v tomto nelžu. Perou se ve mně dva postoje naráz: jeden, že věřím, že Bible a evangelium je pravdivé, a druhý, kterému je nepřirozené to, co je s křesťanstvím spojené, tedy modlení, návštěva kostela, mší, atd. Rodina není věřící, takže mi nejde přirozeně se naladit a cítit se jako dostatečně věřící. Bojím se, že pokud by mě někdo z věřících posuzoval, možná by řekl, že si víru v sobě jen uměle vytvářím.

Přesto věřím, že jsem Božím dílem a Kristus má moc nadevším. Co bych měl dělat? Děkuji předem za odpověď.

Milý ...,

vážíme si Vaší důvěry, se kterou se na nás obracíte s dotazem ohledně své víry. Opravdu se nemusíte znepokojovat. Každý svou víru prožívá jinak. Je zcela běžné, že svou víru v určitých obdobích necítíme. Jde totiž o dvě různé věci: víra a pocity z ní. Zatímco pocity se mění, u každého člověka jsou různé, někdy jsou a někdy nejsou, víra je spolehnutí se na Boha, důvěra v něho, že je se mnou i v mých slabostech, je to život s ním. Často jdeme pouze v “suché” víře bez pocitů a je to tak dobře, protože tam se učíme milovat Boha a ne jenom své vlastní pocity. Jde to přirovnat ke vztahu dvou lidí: nemohou prožívat stále počáteční zamilovanost. Jsou i období, kdy je to mezi nimi těžké, ale chtějí být spolu. Tak i ve víře: je důležité chtít být s Bohem, zvát ho znovu a znovu do svého života, do svých slabostí, těžkostí - tzn. komunikovat s ním (modlitba), vyjádřovat vděčnost za to, že Bůh je stále se mnou, ať se děje cokoliv... A nenechat se znepokojovat tím, že tento vztah nyní necítím.

Přeji Vám jeho požehnání na Vaší cestě s ním...
Linka víry

Kategorie otázky: Modlitba, Pochybnosti a krize víry