Křivda - kříž, který máme mlčky přijmout?

Stává se mi, že se vyjádřím nebo chovám nejasně a jsem proto špatně pochopena. Pak se z pochopitelných, ale ne spravedlivých důvodů setkávám s kritikou, odmítnutím apod. Chápu to jako chybu na své straně a nikomu to nezazlívám. Zajímalo by mě ale, jestli se mám snažit obhajovat a vysvětlovat pravdu? Vezmu-li si Ježíše za vzor, nevybavuji si, že by se obhajoval, když mu bylo ukřivděno. Mám tedy vzít na sebe s radostí každou křivdu, co se naskytne jako svůj kříž, nebo druhý extrém- snažit se vše vyjasnit a uvést věci na správnou míru, hájit pravdu? Nebo hájit jen křivdy ostatních lidí a své si nechávat pro sebe? Snad záleží na situaci.

Milá ...,
v poslední větě svého dotazu sis sama dobře odpověděla. U sebe i u druhých by člověk měl hlavně zvážit, čeho by chtěl svou obhajobou dosáhnout a proč, jaké to může přinést důsledky. Někdy může být potřebné a zodpovědné zastat se pravdy, ať se týká jeho nebo druhých, i když je to třeba nepříjemné a odvážné, jindy může jít o zbytečné dohady, které nic dobrého nepřinesou. Možná jde někdy jen o to zkusit záležitost líp vysvětlit, protože omyl toho, kdo Ti něco zazlívá, může být i pro něj špatný. Anebo vhodnou komunikací zjistíš, že omyl nebyl na jeho, ale na Tvé straně, že sis jen něco špatně domyslela. Prostě situace mohou být různé.
Brát na sebe křivdy s radostí může být obětavé, pokud by to člověk upřímně dokázal, ale může se to také v člověku nastřádat do rozměrů velké životní ukřivděnosti, kdy zůstane v pocitu stále utiskovaného a ublíženého, který k druhým nebude příjemný. Ježíš na sebe vzal křivdu svého odsouzení vlastně úmyslně a zcela dobrovolně, asi málokdo to takto zvládne. Přesto se při Pilátově soudu bránil: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“ (Jan 18, 23). I když předtím od něj lidé slyšeli trochu jinou řeč: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; …“ (Mt 5, 39) nebo „Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, …“ (Lk 6, 28 - 29). Zkus si promyslet, promodlit, příp. najít komentář k oběma těmto postojům, protože oba jsou po správném pochopení dobré.
Přeju Ti, aby ses v konkrétních situacích uměla moudře rozhodnout, jak se zachovat, jestli se snažit o změnu smýšlení druhého nebo naopak jeho smýšlení přijmout jako něco, co Ti pomůže k dobru. 
 

Kategorie otázky: Zlo a utrpení ve světě, Vztahy, přátelství, kamarádství