Křesťan a aktivní zálohy

Dobrý den,
delší dobu uvažuji o vstupu do aktivních záloh AČR a chtěl bych se poradit, jak bych k tomu jako křesťan měl přistupovat. Zdá se mi, že obrana země a rodiny, přátel v případě ohrožení je správná věc. Na druhou stranu se ale bojím nezdravé motivace, např. být výjimečný. Bohužel mi připadá, že pro mé vrstevníky z kostela jako by armáda, historie i s vojenstvím byla tabu, o kterém se nemluví a v životě křesťana nemá místo.
Přitom se mi zdá, že není správné před věcmi, které nejsou moc "krásné", zavírat oči a dělat, že se nestaly a neexistují.

Děkuji Vám předem za odpověď.

Zdravím Tě, J...
Když máš někoho rád, pak mimo jiného máš snahu ho opatrovat a chránit. Přece bys nechtěl, aby se tomu, koho máš rád něco stalo, nebo ho někdo urážel, napadal, ubližoval. Literární příklad je možné nalézt například v knize Malý princ A. De Sain Exupéry. Tam se malý princ stará o svou růži a chrání ji před housenkami, nebo poklopem, aby se nenachladila. Chrání i svou planetu tím, že vytrhává mladé baobaby. Kdyby to nedělal, baobaby by vyrostli a kořeny roztrhali maličkou planetu.
Stejně tak tomu je i s vojenskou, policejní službou nebo třeba se službou ve věznici. Bylo by hezké, kdyby svět byl bez násilí a nespravedlnosti, ale tomu tak není. Proto jsou potřeba ozbrojené složky, lidé, kteří chrání spravedlnost a mír. Jsou to ti, kteří jdou jako štít před těmi, kteří bojovat nemohou. Takže být součástí ozbrojených složek je věcí lásky vůči druhým, slabým, vůči hodnotám, které naši předkové budovali a bránili potem a krví.
I pro tvůj osobní rozvoj může zkušenost s armádou být užitečná. Zažít nepohodlí, vystoupení z komfortní zóny, poznání vlastních limitů, kamarádství, svět mužů...
Určitě to zkus.
Bůh ti žehnej.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle