Kde vzít sílu k odpuštění?

Chtěla bych se zeptat, jak Ježíš dokázal odpustit zrádcům? Kde vzal tolik síly, aby jim dokázal odpustit? Bohužel se cítím jako oběť. Lidi, které jsem milovala, mne neskutečně zradili a já stále hledám sílu na to jim odpustit. A navíc jsou to lidi, se kterými jsem dennodenně v kontaktu, takže je nemůžu nějak obejít nebo si jich nevšímat.

Dobrý den.
Děkuji za zajímavou otázku. Evangelium nás učí, že veškerý Ježíšův pozemský život se odehrával v neustálém pevném spojení s nebeským Otcem. Jsem proto přesvědčen, že právě toto spojení, tato jednota, byla zdrojem síly, kterou Ježíš konal mocné činy, odolával pokušení a dokázal prosit za ty, kdo ho zrazovali a křižovali. A že je to jediná cesta i pro nás.
Ježíš nikdy nemluvil o cestě snadné, spíše naopak. Jsme-li hluboce zraněni, je pochopitelné, že rána bolí a potřebuje čas na zhojení. A i když se zahojí, zůstává často jizva, která se čas od času připomíná.

Možná by stálo za pokus, ujasnit si, co pro Vás znamená odpustit: Zapomenout? Netoužit po odplatě? Neprožívat pokoření? Cítit se svobodně v přítomnosti pachatelů…

Základním krokem odpuštění je nebýt obětí. Ne v technickém, ale v mentálním slova smyslu. Něco velmi negativně vstoupilo do mého života. Já to nemohu vzít zpět, nemohu to ignorovat, nemohu donutit pachatele, aby konali pokání. Mohu se však poctivě modlit, aby tato záležitost neměla v mém životě ani o píď více místa, než je nezbytné. Mohu dělat vše proto, aby zrada druhých nebyla tím, co zakryje můj obzor, co bude zásadně určovat můj život.

I to je jistě těžké a nejde to hned. Ale je to dobrý základ. Minimalizuji škody a místo, abych řešil, "kdo za to může a jak jen mohl?", řeším, co v dané situaci můžu já. Samozřejmě s Boží pomocí – a to nemyslím jako zbožnou frázi, ale jako nepřekročitelnou podmínku.

Kategorie otázky: Láska a vztahy