Manžel odešel. Proč je můj nový vztah těžkým hříchem?

Dobrý den, téměř před 30 lety jsem přijala s manželem svátost manželství. Jenže manžel se mnou již několik let v manželství nežije. Žiji sama. Moc mě to trápilo, pořád jsem se snažila pochopit proč. Proč musím žít bez lásky, proč chce Bůh, abychom my lidi, které miluje, žili bez lásky? Proč nás nechá trápit ? Před nedávnem jsem se  sblížila s jiným mužem. Po letech jsem se zase cítila šťastná a milovaná. Ale dle církve jsem v těžkém hříchu. Na katechismu nás vždy učili, že není důležitý jenom hřích, ale i důsledek hříchu. A já se ptám, komu tedy jsem tímto hříchem vlastně ublížila? Cítím se být absolutně v kleci. Dle církve se nemůžu rozvést i když se mnou manžel roky nežije, ani nemůžu mít jiný vztah, protože pak žiji v těžkém hříchu. Jsem tedy odkázaná do konce života žít sama a jen se ptát, proč mám žít bez lásky? Děkuji za odpověď.

Vážená a milá...
moc rozumím zmatku a vnitřní rozpolcenosti, kterou prožíváte.
Jako kněz jsem ji mnohokrát řešil s nemalým počtem mužů či žen v každé farnosti, ve které jsem působil...
A vždy s velkou vnitřní bolestí, protože jsem na jedné straně intenzivně prožíval zcela pochopitelnou a hlubokou touhu po skutečné a plně žité lásce u těch, kterým se rozpadlo manželství a na straně druhé nějak rozuměl požadavku Církve, že není možné mávnout rukou nad hodnotou svobodně daného vzájemného celoživotního slibu...
A současně v tomto zdánlivě neřešitelném dilematu hledat orientaci.
Není to ale okamžité buď a nebo, ale je to cesta, na které člověk potřebuje duchovní doprovázení a na které se hledá kudy dál v dialogu se samotným Bohem.

Držím palce před Hospodinem a žehnám Vám! 

Kategorie otázky: Církevní sňatek, komplikace