Frustrovaný, tápající a hledající

Dobrý den,

už delší dobu pochybuji o sobě a o všem, co dělám, ale paradoxně i o tom, co nedělám, ale měl bych. Když se ohlédnu, už v dětství jsem napáchal plno věcí, co by se dnes daly označit za hříšné. Tehdy mi to nedocházelo, ale teď mě tyto věci pronásledují. Zdá se mi, že za ně pykám.

Každopádně, ať tak či onak, dnes jsem tam, kde jsem. Tápající a hledající.  Snažím najít cestu k Bohu, ale stále dělám špatné věci a špatná rozhodnutí a selhávám. Konstantně. Snažím se být lepší člověk, snažím se na sobě zapracovat, být dobrý k sobě i lidem, být ku prospěchu jim i společnosti. V zápětí se ale ocitám opět ve víru závislostí a lží, jsem jízlivý, náladový a nesnáším se za to.  Ovládají mě vášně, chtíč a touha a zároveň vnímám vnitřní varování, že bych dál zacházet neměl. Přesto pokračuji přes práh a znovu se ocitám v totálním chaosu.

Způsobil jsem sobě i jiným těžkosti, které mě trápí, ale ze kterých se nemohu vymanit. Ve víře se snažím najít smysl, ale nepřijde mi, že bych se napravoval. Nedokážou si odpustit a to je možná jeden z důvodů, proč se dopouštím sebedestruktivního jednání.

Jak pokračovat dál? Jak najít tu správnou cestu a řešení? Jak  plně uvěřit, získat moudrost pro rozeznávání dobrého od špatného? Jak dosáhnout síly, abych mohl odolat sobě, svým myšlenkám a touhám, které mě ovládají a komplikují mi život? Jak se napravit, abych se mohl sám na sebe vůbec podívat do zrcadla?

-redakčně upraveno-

Milý..,

děkuji za tak upřímný dopis, kde píšete o svém hledání a tápání.

Napadá mě několik cest, jak vyjít ze složité situace, kterou popisujete. Opravdu každý z nás selhává a zdá se, že nemáme síly na situace, které potkáváme. První cesta může být pozvání Boha a jeho síly do Vašich situací. Jeho moc je mnohem větší než naše. Zkuste mu otevřít srdce a říct něco jako: "Bože, nechci žít tak, jak jsem žil. Prosím, buď ty mým zachráncem, mým Pánem, tím, kdo vede můj život. Věřím, že s tebou můžu žít svobodně jako tvůj syn." Bůh pak odpovídá, skrze různé impulzy, situace apod.

Cesta ke svobodě trvá nějakou dobu, ale to nevadí. Nenechte si nikdy vzít to podstatné: přesvědčení, že jste Bohem milovaný syn. Že pro něj máte nedozírnou cenu. On daroval sám sebe, svůj život za to, aby vzal Vaše bolesti na sebe. On sám Vám chce pomoct ke svobodě, protože mu na Vás záleží. Naše hříchy a závislosti nás srážejí, ale můžeme se vždy s důvěrou vtisknout do Boží náruče. A právě s tím vším, co  v nás ještě není v pořádku. On přišel jako lékař, aby uzdravil to, co je v nás  nemocné.

To se týká vašich selhání a hříchů, můžete je s lítostí Bohu předložit v modlitbě a prosit o odpuštění. On se nikdy neunaví odpouštět. Pokud jste pokřtěný, můžete hříchy vyznat u zpovědi a přijmout pečeť odpuštění skrze slova rozhřešení. Mají velkou moc.

Nechtějte hned dělat velké kroky, stačí malé krůčky. Pokud se povede, že se o trochu posunete, že se vyhnete té a té příležitosti k něčemu špatnému, buďte vděčný a zkuste to příště znovu. Není třeba se trápit tím, že ještě všechno není dokonalé. Když se člověk něčemu učí, přichází spousta neúspěšných pokusů. Ale když se pak začne alespoň trochu dařit,  je to velká radost. 

Pomoci  Vám může si o věci promluvit s některým zkušenějším člověkem, např.  knězem. Mé rady jsou spíše obecné,  v osobním rozhovoru je možné být víc konkrétní a jít do hloubky.

Vyprošuji Vám pokoj.
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna