Flirtování

Milá redakce,

jsem na SŠ, ještě jsem s nikým nechodila, ale neustále bojuju s tím, že při kontaktu s kluky musím začít flirtovat. Ani to vlastně nechci, ale jako bych si neuměla pomoct. Pořád je svým chováním na podvědomé úrovni svádím. Prý už jen jak mluvím, je erotické. Nevím, co dělat, abych přestala. Nechci to..

Prosila jsem o přímluvnou modlitbu, ale nic. Je mi z toho  zle, cítím se špinavě... Někdy mám pocit, že by bylo lepší se zabít, než žít s pocitem, že jsem nástroj pokušení... a s trvalým pocitem viny.

Svůj hřích vyznávám a lituju ho, ale přesto potřebuju pomoct. Co mám ještě dělat? Poraďte mi prosím. Snad je to kvůli tomu, že hledám lásku. 

Děkuji.

Milá....
děkuji ti za odvahu se ptát, hledat odpovědi, pracovat na sobě. Velice si toho vážím.
Budu reagovat jen na to, co jsi napsala, vlastně mi ani nic jiného nezbývá. Proto se může stát, že moje odpověď nebude vyčerpávající a že se bude třeba míjet se skutečností.

Vstupuješ totiž do životního období, kdy budeš zralá založit rodinu. Vůbec se nedivím tvé inklinaci hledat mezi muži případného životního partnera a budoucího otce svých dětí. I když jsme lidé a o sobě dokážeme uvažovat, nepřestáváme být savci, kteří přirozeně usilují o reprodukci. Proto tvá podvědomá tendence „svádět chlapy“. Ba co víc, žijeme v době, ve které se nepěstuje mužství. Chlapi jsou zženštělí a dost často vůbec nechápou, že by oni měli hledat, oslovovat, dobývat ženy.

Ale abych vyvažovat zlatý dobrý střed. Jako žena máš v sobě přirozenou atraktivitu. Atraktivita je slovo z latiny „ad-trahere“ a znamená to přitahovat. Pokud bys začala balit chlapy jen pro rozkoš nebo z jiného ne úplně čestného důvodu, pohrála si s nimi a pak jim dala vale, tak to by asi nebylo dobré. To sama ale uznáváš, takže jsem v tomto ohledu v klidu.

Myslím si, že až s nějakým začneš chodit, tak tvoje tendence ochabne. Pokud ne, pak to může (nemusí) být znamení, že ten, se kterým chodíš, není ten pravý. Ale to ještě nenastalo.

A jakou roli v tom hraje Bůh? On nás stvořil i s našimi touhami po reprodukci, v Ježíši Kristu nás naučil hloubce lidské lásky – viz 1 Kor 13, nebo Píseň písní. Bůh se nikdy nestaví proti vztahům mezi mužem a ženou, ba naopak takový vztah staví do světla pravdy, čistí a prohlubuje. Neboj se Boha, on sám je přeci Láskou (1 Jan 3).

Pokud bych ti měl doporučit i nějaké čtení, pak určitě Marek Orko Vácha: Nevyžádané rady mládeži.

Jak jsem psal na začátku, nemusel jsem se zcela trefit, protože neznám spoustu okolností, neznám tebe. Někdy můžeme být k sobě samým až moc kritičtí a vidět se pokřiveně. Někdy v tom může hrát negativní roli prostředí duchovní formace, které je příliš a neúměrně prudérní nebo je to na druhou stranu reakce na příliš morálně rozvolněné prostředí, v němž vyrůstáme. Ale v zásadě se nenech drtit svými fantaziemi o ideálu a miluj život, který ti Bůh dal.

Ať ti ten, který je Láska, žehná.
 

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy