Evangelizace - svědectví o víře při práci s klienty

Dobrý den,

jsem čerstvý konvertita a rád bych se vás zeptal na názor ohledně svědčení o víře v práci s klienty - studuji sociální práci a při práci s klientem bych měl být zcela neutrální.

Stejně tak, pokud se bavím s kýmkoliv v běžném životě, nikdy mu nevnucuji svou víru, naopak se snažím pochopit a plně respektovat jeho názor na svět, nanejvýš mu vysvětlit,  jak to vnímám já jako křesťan,  pokud se zeptá.

Mám ale pochyby, zda je to správné?

Milý N,

blahopřeji Vám k daru víry. Ať se Vám daří prohlubovat Váš vztah k Bohu i Vaše chápání Božích záměrů ve vašem životě.

Rozumím Vašemu dotazu. V naší zemi se v profesním životě – pokud nejste duchovní nebo teolog – očekává respekt k názoru druhého.  Vycházíme z křesťanské víry i křesťanské morálky, ale našemu partnerovi či klientovi necháváme svobodu. Ale svědčit o naší víře svým životem je přece jeho samozřejmou součástí. Vždyť ústa mluví, čím srdce přetéká. Chce to ale znát míru. Vždyť i Marek Eben si dovolil v zábavné show StarDance citovat z evangelia a myslím, že to nikoho nepohoršilo. Ale kdyby se druzí báli se s námi dát do řeči, abychom je nepřemlouvali k víře nebo neutloukali argumenty o Boží existenci a jejích projevech, asi bychom věci víry nedělali dobrou službu.

Hlavně se nebojte. Ani o Bohu ve vhodnou chvíli promluvit, ani toho, že nejste dobrý apoštol, když jste s někým o Bohu nepromluvil. Ale mluvte s Bohem v modlitbě. A On vám pak dá vhodná slova i pro komunikaci s druhými lidmi. A dovolím si ještě dvě poznámky. Se svými dětmi je třeba o Bohu mluvit a není dobré čekat, že se snad později o něm sami něco dozví. A druhá poznámka: Je třeba si dávat pozor na to, abychom druhým nedávali najevo, že my víme, jak to je. Jednak to lidé nemají rádi a také bychom sami mohli zjistit, jak mnoho toho o Bohu ještě nevíme.
 

Kategorie otázky: Evangelizace