Důležité je věřit, ať už věříte na cokoliv

Dobrý večer,

často si pročítám vaše stránky, měla jsem možnost přečíst si jak bibli klasickou, tak satanistickou, jelikož mě tato témata opravdu zajímají. Věřím jak v boha v podobě Ježíše Krista, tak v boha Velesa, jak v Satana, tak i v Hekate. Nic neodsuzuji, snažím se konat dobro nebo aspoň konat v dobrém úmyslu . Ovšem více se modlím ke staroslovanským bohům, ať už existují nebo ne.

Důležité je věřit a víru neztrácet, ať už věříte na cokoliv. Ba naopak, nesnažit se nikoho přeučit na svou víru ani nikomu tu jeho víru vyvracet a říkat mu, co je dobré a co není dobré . Dříve se lidé spokojili s málem, šli ven, do přírody, tam svého boha uctili a poděkovali mu. Dnes lidé nechodí do lesů,  ale do budov vyzdobených zlatem, obrazy, svícny, poslouchají neznámého muže, který jim káže o bohu a říká, co je a co není dobré, co mají a co nemají dělat, jak se mají chovat, ...

Je to smutné, nemyslím si, že takhle to bůh chtěl ... Zpět k věci :) Chtěla jsem tím jen říct , že respektuji víru všech, ale nerespektuji to, že se vaše stránka  začíná chovat spíš jako nějaký nábor do týmu, kde jedna skupina špiní tu druhou, bez respektu , pochopení ... 

Dobrý den.
Děkuji za kritickou zpětnou vazbu, je vždy potřebná, i když ne vždy vítaná. Jsem rád, že si pročítáte naše stránky. Jsme názorovým a hodnotovým webem a to sebou nese jisté riziko. To, že vnímáte posun našich vyjádření k větší ideologičnosti, je jistě hodné zamyšlení. Škoda, že neuvádíte žádný konkrétní příklad…

Obecně je pro mě obtížně přijatelná Vaše (výchozí) myšlenka, že důležité je věřit, ať už na cokoli. Neumím se příliš solidarizovat s lidmi, kteří věří na nesmiřitelný boj, na Boží pověření ničit a zabíjet, nebo „jenom“ na neexistenci objektivních hodnot, jako je pravda či dobro.

Možná, že se rozcházíme v chápání pojmu víra. Pro nás křesťany jde o popis základního životního postoje a vztahu: víra jako prostředí, ve kterém se odehrávají klíčová životní setkání a rozhodnutí. Víra jako přístup k tomu nejvzácnějšímu, co máme. Proto je pro nás tak důležitá. A tak ji střežíme, svědčíme o ní a nabízíme ji svému okolí jako vyzkoušený a účinný lék na nemoci našeho světa.

Osobně je mi cizí praxe modlitby k neexistujícímu bohu. Nerozumím smyslu takové modlitby. Z vlastní mnohaleté zkušenosti však vím, že v budovách vyzdobených obrazy a svícny - myslíme-li ovšem kostely - lidé mnohem častěji naslouchají živému Bohu, než poučování cizího chlapa.

V bibli najdeme výzvu k připravenosti obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje. Považoval bych za velmi nebezpečné, pokud by někdo chtěl hledání racionálních argumentů nahrazovat pocitem ukřivděnosti a (domnělým) právem nebýt urážen.

Ještě jednou děkuji za Vaše postřehy a přeji vše dobré!

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi