Doplnění míry Kristových útrap

Dobrý den, zajímalo by mě, jak rozumět pojmu plná míra útrap Kristových. V jednom zpovědním zrcadle jsem našla otázku - zamysleme se, jak umrtvujeme svoje tělo, abychom doplnili, co zbývá vytrpět do plné míry útrap Kristových. Tuším, že pohled na "umrtvování" se v průběhu historie mění, jak mu rozumět dnes?
Pokud člověk žije takový běžný, docela pohodlný život, s běžnými denními starostmi, ale i spoustou radostí, stačí to?

Dobrý den,
zmíněná formulace je vzata z listu Kolosanům: "Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev." (Kol 1,24)
Sv. Pavel píše tento list z vězení (v Římě). Trpí, ale dokáže se z toho i radovat, protože se tím nějak spojuje s Ježíšem v jeho utrpení (za spásu světa). Apoštol rád uvažuje i o církvi jako o živém organismu - "Kristově těle", kde sám Pán Ježíš je hlavou a my jsme částmi tohoto těla, organicky propojeni v radostech i bolestech.
Formulaci nejde vzít úplně doslova v tom smyslu, že spasitelská úloha Ježíšova nebyla dotažena do konce a je třeba něco doplnit, spíše je to v duchu věty: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě." (Lk 9,23)
Sebezápor či "umrtvování" tedy nějak k následování Krista patří. Často se příležitost naskytne sama (běžné denní starosti), jindy v tom člověk může být i sám nějak iniciativní - když se vyhýbá příležitosti ke hříchu, když si uloží (z lásky a solidarity s Kristem) v nějaké formě půst (i sám Ježíš se postil) apod.
S pozdravem P. Bouška

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry)