Dcera po rozvodu odchází k otci

Krásný požehnaný den přeji, moc vám předem děkuji za váš čas.

Jsem rozvedená. První vztah skončil tím, že jsem musela s dcerou před partnerem utéct. Psychické a fyzické týrání byly na denním pořádku. Po čase jsem si našla nového partnera a založila novou rodinu. Sžívání mé dcery a mého nového muže bylo těžké. Ač jsem se snažila, jak mohla, dochází po letech k tomu, že chce dcera odejít ke svému otci. Jsem z toho zoufalá. Jako by mně rvali srdce z těla. Nevím, jak dál. Nevím, jak s ní mluvit. Její otec bydlí daleko, na časté návštěvy to není; jestli bude chtít, tak max. jednou do měsíce. Zda se, že mi neodpustila svatbu s mým mužem a příchod dalších sourozenců... 

Milá N.
děkuji vám za důvěru, se kterou se na linku víry obracíte. Máte velikánské trápení! Pro každou maminku je těžké, když se od ní dcera odstěhovává. Mnohé matky to nezvládnou, ani když dcery jsou dospělé a stěhují se se svým milujícím manželem o pár ulic vedle. Snaží se pak dceru připoutat nejrůznějšími způsoby včetně citového vydírání, přestože tím jejímu manželství škodí. Vaše dcera je už asi také slečna, ale jde daleko a ke svému otci, na kterého Vy máte ty nejhorší vzpomínky. Oprávněně se obáváte, do jakého prostředí se dostane. Nemyslím tím, že by jí otec měl ubližovat. To by asi k němu jít nechtěla. Nevhodných výchovných prostředků je mnoho, ale i kdyby jenom popouzel dceru proti Vám, musí pro Vás být velkým problémem.

Máte za sebou těžké období. Vaše dcera určitě také. Malé děti jsou tak napojené na maminku, že všechno její trápení vycítí a prožívají také. I když se maminka snaží je od starostí uchránit, přesto je to nějak poznamená. Není to Vaše vina ani její vina, že situace dospěla až k její touze po odstěhování. Je krásné, že Vy jste našla muže, který si Vás vzal i s dcerou, se kterým máte další děti a který jde s Vámi životem. Budovat vztahy v rodině je vždycky náročné, v rodině, jako je ta Vaše, je to ještě mnohem náročnější. Těžko se mi to posuzuje takhle na dálku na základě pár řádek Vašeho dotazu. Kromě toho, jak silně se mě dotýká, když si jenom představuju, co všechno jste přestála a jak obdivuji, co všechno jste musela vydržet, mě napadají jen obecné věci, které možná víte.

V mezilidských vztazích nemůžeme nikoho k ničemu nutit. Můžeme jenom nabízet. Máme nabízet bezvýhradné přijetí, ale zároveň nechat druhému svobodu. Kdysi jsem někde v této souvislosti viděla obraz: Když naberu hrst písku, mám ho plnou dlaň. Ve chvíli, kdy dlaň začnu zavírat, písek se sype ven. Čím víc svírám, tím víc písku ztrácím. Jakýkoliv nátlak, přemlouvání, nucení i výčitkami vztahy komplikuje.

Milá N., myslím, že přijde čas, kdy se k Vám dcera alespoň citově vrátí. Myslím, že odloučení by mohlo Váš vztah vylepšit. Často jsou věci z odstupu vidět lépe. Teprve, když něco ztratíme a začne nám to chybět, poznáme, jak to bylo pro nás dobré. To by si mohla uvědomit i Vaše dcera. Později by mohla pochopit, že i pro ni bylo lépe, když jste se znovu vdala. Možná až hodně později, až bude mít vlastní rodinu.

Teď si myslím, že je důležité, abyste dceři nechala k sobě otevřenou cestu. Že se k Vám může kdykoliv vrátit. Že se na ni nezlobíte, nevyčítáte. Že ji máte pořád ráda a že Vám záleží na tom, aby byla spokojená. Že se na Vás může kdykoliv s čímkoliv obrátit. Abyste se nerozešly ve zlém. A abyste na ní vždy něco ocenila, za něco ji pochválila. Také by bylo dobře, kdybyste o jejím otci nemluvila špatně.

Vím, že to je těžké, ale tím, že dětem důvěřujeme, že vše zvládnou, že už jsou velké, děláme pro ně mnohem víc, než když je zahrnujeme všemožnou péčí. Ony to zvládnou a při tom dorostou do osobností.

Milá N, nepochybuji, že se za dceru modlíte. U velkých dětí už nám mnohdy nezbývá nic jiného, než se za ně modlit. Mají svou hlavu. Věříme, že dobrý Bůh se o ně stará. Připojuji se k Vašim modlitbám. Zároveň prosím dobrého Boha za Vás, aby Vám pomáhal nést starost o dceru i pečovat o ostatní děti.
 

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti