Chci se ženit. Ale co když se mám stát knězem?

Zdravím,
mám přes 2 roky přítelkyni, kterou bych chtěl brzy požádat o ruku. Ale než bych to udělal, tak bych se chtěl na něco zeptat a uklidnit si hlavu.

Asi půl roku zpátky mě napadla myšlenka,  co když bych měl jít na kněze? Mohla to být klasická myšlenka, která přijde a hned odejde. Jenže jak jsem slýchávál výzvy pro mladé muže v kostele, tak si pamatuju, že stačí myšlenka a je dobré si jí všímat, jestli to není Boží volání. Takže čím víc jsem na to myslel, tím víc jsem si říkal, že bych tomu měl věnovat pozornost. Byl to takový začarovaný kruh.

Jenže tato myšlenka ve mně vyvolávala velké úzkosti a strach, že bych musel dělat něco, co nechci, a že bych se musel rozejít s přítelkyní. Mluvil jsem o tom i s knězem u zpovědi a říkal mi, že musím naslouchat Bohu. Snažím se tedy více toto téma předkládat v modlitbě, prosit Boha, aby mě vedl tam, kam chce on, i když  to je velmi těžké se takto upřímně odevzdávat. Taky jsem si četl v Bibli, ale akorát jsem se  snažil hledat znamení, buď na jednu nebo na druhou stranu. Řekl bych, že to možná spíš přerostlo v psychický problém. Často nad něčím přemýšlím až zbytečně moc, a pak mi z toho je akorát špatně.  Myslím, že to mám v hlavě nastavené tak, že když někdo nechce něco udělat, tak se často obětuju a udělám to. Takže když v kostele nebo někde jinde slyším, že je málo kněží, tak si říkám,  co když bych to měl udělat já.

Když jsem ale nad tím přemýšlel, tak mě k tomu nic natáhne, nemám moc rád práci s lidma a to zaměření, co studuju, mě hodně baví a mám moc rád svou přítelkyni a strašně rád bych chtěl mít děti a hodně se jim věnovat. Tato představa mě i naplňuje klidem. Samozřejmě chci Pánu sloužit a jsem si vědom poslání, co jsem dostal při biřmování.
Myslím, že manželství je stejně tak důležitá a pěkná cesta jako kněžství a že když si vyberu tuto cestu, tak si nevybírám něco horšího.

Taky bych chtěl říct, že po celou dobu našeho vztahu se modlím za to, aby Bůh posiloval náš vztah s přítelkyní. Prošli jsme si obdobím, kdy jsme museli řešit nějaké neshody,  a řekl bych, že když jsme to vyřešili, tak nás to vždy posílilo a oba jsme cítili o to větší lásku k sobě. Takže i toto beru trochu jako takové zkoušky, které nás o něco posunuly. Když jsem své dilema řešil s přítelkyní, tak mi byla velkou oporou, a řekl bych, že jsem si po tom všem naplno jist, že bych si chtěl vzít právě ji.

Přesto bych se chtěl zeptat, jestli je podle vás v klidu, že bych si vybral cestu manželství, a už se tím nemusím nějak trápit?  Samozřejmě v životě se může stat ledacos a  Bůh mě může vést tak, že bych to nikdy nečekal, ale když už se blíží ta doba, kdy bych chtěl požádat přítelkyni o ruku, tak bych to chtěl udělat s plným rozhodnutím a klidem na duši že nedělám něco špatně.

Děkuju za Váš čas.

Dobrý den,
k tématu povolání přistupujete velice zodpovědně a s ochotou být Pánu Bohu k dispozici podle jeho vůle.
Vše, co popisujete (překonané krize, pokoj, který Vás naplňuje při představě rodiny...), směřuje celkem jednoznačně k tomu, abyste na své životní cestě pokračoval k manželství a založení rodiny.
Určitě můžete být v klidu.

S přáním všeho dobrého.
 

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle