Bůh je komunista

Dobrý den,

nedávno jsem v kostele slyšel podobenství o dělnících na vinici" Mt 20, 1-16. V následném kázání kněz mluvil o tom, že jeden denár, který byl všem dělníkům vyplacen, všichni potřebovali k zajištění sebe a svých rodin.  Bůh mi připadá jako komunista. Dělníci pracovali podle svých schopností a byli odměňováni podle svých potřeb. Pokusím se vám vysvětlit, proč mi to tak vadí.

Dlohodobě se mi nedaří  ve vztazích, navíc mám zdravotní potíže. Toužím žít ve vztahu, žít ho podle Boží vůle, v čistotě, věrnosti, ale partnerka nepřichází...  Připadám si Bohem neuvěřitelně podvedený. Proč mi nepomůže?! Podobenství o vinici navíc naznačuje, že za své utrpení nedostanu žádnou náhradu - pokud půjdu do nebe, budu se mít stejně  jako další lidé z mého okolí, kteří si užívají, zatímco já trpím. 

Vždycky jsem věřil v Boha, protože můj rozum mi říká, že existuje. Pomalu ale ztrácím víru v Boží lásku ke mně. U sv. přijímání jsem byl naposledy před půl rokem a už se mi přestává chtít i chodit do kostela.  Tolik toužím po šťastném životě, že bych se snad upsal ďáblu. Vážně o tom přemýšlím a docházejí mi výmluvy, proč to neudělat. Pekla se nebojím, v jistém smyslu už tam jsem.  

-redakčně upraveno-

Vážený ...
vnímám, že jste plný bolesti, křivdy a podobných pocitů. Tato forma komunikace toho v takové situaci moc nenabízí, zkusím Vám alespoň předestřít alternativní pohled. Třeba to pomůže.

Ať už dotyčný kněz říkal cokoli, Bůh určitě není komunista. To se spíš někteří komunisté považovali za bohy. Vyprávění o dělnících na vinici nenaznačuje, že se snažíte zbytečně. Spíše z něj vyplývá, že různí lidé dostanou odměnu za různé výkony. Někdo třeba za vzorný život v manželství, jiný například za trpělivé nesení křížů spojených se zdravotními potížemi. Především však podobenství vypráví o Boží dobrotě, která je někdy nepochopitelná a obtížně přijatelná. Jinak řečeno, vyžaduje víru. Vírou zde rozumím přitakání skutečnostem, které nejsou zcela proniknutelné silou našeho rozumu, leč nestojí proti němu.

Nezpochybňuji Vaše trápení, ale nerozumím, jak jste přišel na to, že si ostatní užívají. A i kdyby to byla pravda: Upírá Vám Bůh něco, co Vám slíbil? Není to tak, že o kvalitě našeho života i naší věčnosti nerozhodují vnější okolnosti (které zhusta neumíme ovlivnit), ale náš přístup? Nehovořím o Vašem právu být naštvaný, ale smysluplnosti takového počínání. Pokud budete v nebi, budete nevýslovně šťastný a skutečnost, že Vaši známí tam jsou také, bude čirá radost.

Skoro by se mohlo zdát, že chcete Boha úkolovat. Úvahy o smlouvě s ďáblem mají být nástrojem vydírání? Rozhodl jste se druhým dokazovat, že… To není právě příkladná motivace. Připusťme, že Vám druzí včetně Boha ubližují. Není to hezké, ale tím, že si ještě budete ubližovat sám, to jistě nevyřešíte.

Bůh Vám nabízí svou blízkost, své přátelství a očekává oddanost. Uznávám, že někdy je to hodně těžké. Cítíte se podveden a to bolí. Bolest je to vždycky skutečná, i když křivda je jen domnělá. V jistém smyslu prožíváte peklo, a proto se nebojíte skutečného. Chci upozornit na jeden podstatný rozdíl - naději. Pozemské „peklo“ je dočasné, kdykoli může skončit, změnit se v cosi krásného a radostného. Skutečné peklo žádnou naději nemá. Jestliže už teď je i se svou konečností pro Vás peklo nesnesitelné, proč si myslíte, že potom ho budete snášet?

Docházejí Vám výmluvy? Fajn, přestaňte se vymlouvat a vezměte svůj život do svých rukou. Nedovolte, abyste se ve svém věku stal obětí – tím, jehož život vědomě či nevědomě určují jiní lidé. Buďte svobodným, tím, kdo si o svém životě rozhoduje sám a je schopen za to nést přiměřenou odpovědnost. Chcete být šťastný? Výborně: přestaňte se rozhlížet, kdo všechno Vám v tom brání a soustřeďte se na to, co proto můžete udělat Vy. Ve Vašem věku máte život před sebou, nenechte si ho proklouznout mezi prsty.

Kategorie otázky: Hledání smyslu života