Asi mám nějakou krizi...?

Dobrý den, v posledních dnech na sobě pociťuji pro mě zvláštní stavy, myšlenky. Být starší, řekla bych, že mě popadla krize středního věku. Bude mi 25 let, celý život jsem se považovala za šťastného a spokojeného člověka. Nemám v životě nic, na co bych si mohla stěžovat, mám všecko co k životu potřebuji. Nejsem zas tak náročný člověk, ke mě sedí pořekadlo „málo stačí k dětské radosti".

Nepřišla jsem v této době o práci, o střechu nad hlavou, mám co jíst, pár nejbližších přátel, rodinu a pár známých. Snažila jsem se před virem cestovat, snažím si plnit sny. Nechtěla jsem se vázat, nakonec to vypadá, že budu mít známost.

Najednou mám ale pocit, že je mi to všecko, co jsem si do teď vybudovala, místa, které jsem stihla navštívit, že je mi to málo, mám pocit, že jsem absolutně nic nezvládla. Mám pocit, že jsem ani neudělala pro lidi nic extra. Přitom pracuji s lidmi, mnohokrát mi děkovali, že jsem jim zvedla náladu, že něco vnímají jinak, někdo kvůli mě našel smysl v životě, přehodnotil myšlení, nebo jen, že se mi mohli vypovídat. Vždy mě to těšilo, byla jsem na sebe hrdá, že ve svých mladých letech jsem schopná vzbudit důvěru a pomoc i podstatně starším lidem než jsem já. A najednou mám daný pocit, že jsem neudělala pro lidi nic extra.

Drtí mě představa, že je to pouze moje práce, za kterou jsem placená. Teď momentálně, v těch pár dnech, bych samu sebe popsala jako nevděčnou, negativní nulu, která nic nedokázala a je jí vše málo. Samotný mě moje pocity překvapují, přiznám se, že mě už napadlo sehnat si psychologa. Zároveň mám z toho strach, bojím se, že bych byla akorát za blázna.

Dobrý den,
je možné, že vzhledem k Vašemu věku okolo 25 let Vás začínají napadat myšlenky prvního vážnějšího bilancování se životem. Zhodnotit, co mělo cenu, jak to šlo dosud, co bych ráda změnila, co vůbec dělám pro svět a lidi. Okolo 25 let už možná pracujete delší dobu, nebo jste nedávno skončila školu. Začíná dospělácký život. Čeká Vás pravděpodobně v relativně krátké době ještě několik rozhodnutí, která ovlivní celý Váš život. Myslím si proto, že je dobře, že se ohlížíte, že pátráte po tom, jestli je dobře, že jdete právě tou a ne jinou cestu.

To, že Vám připadá, že jste nic nezvládla, je údělem mnoha žen. Jsou to zvláštní údolí, která patří do našeho života. Upadáme do podivného pokušení myslet si, že jsme nuly ohledně mnohých věcí, které děláme. K tomu si připadáme nehezké a nemilované. Ale není to vždycky, jsou to Bohu díky spíše období. Za psychologem klidně jděte, i když všechno, co píšete, mně připadá víc než v pořádku vzhledem k Vašemu věku. Vlastně by bylo spíše zvláštní, kdybyste si podobným obdobím neprošla. Je dobře se zamýšlet, i když se přitom cítíme trochu zvláštně. Je také dobře si uvědomit, kudy k nám proudí pokušení. Vy jasně píšete: považuji se za nevděčného člověka, který nic nedokázal a vše je mu málo. To je vlastně pokušení, zkouška. Pravda je, že to není pravda :-) Psycholog může pomoci a moudrý je ten, kdo k němu zajde včas. To, že jste otevřená psychologické pomoci mluví o Vaší zralosti… ale nemyslím si, že byste byla v tuto chvíli v depresi, takový člověk není schopen vstát z postele, udělat krok. Spíše bych řekla, že jde o výjimečné období. Když ho uchopíte jako šanci, může být velmi plodné. Později budete schopná chápat lépe druhé lidi v práci i doma…

Vracejte se k tomu, co v tuto chvíli funguje. Prožívala (prožíváte) ve svém životě mnoho krásných věcí. Máte radost z mála. Snažíte se poctivě pracovat s lidmi a ti Vaši práci často oceňují. Máte přátele, známé a rodinu. Zkuste za to děkovat (jim, nebo Tomu nad námi, jak se Vám chce). Velmi pomáhá mluvit o tom všem s kamarádkami. Asi budete překvapena, že se možná před nedávnou dobou potýkaly se stejnou malomyslností.

Myslím, že navázat vztah v tuto chvíli je skvělý nápad. Založení rodiny je krásné, také proto, že se otevřeme životu, přijde manžel, děti a my už se moc nedíváme na sebe. Přirozeně tak začne náš život vydávat další velké plody, a to pomáhá proti onomu pokušení, že jsme nuly.

Zde Vám předkládám pro povzbuzení dva úryvky z Bible o tom, jak onen ´Někdo nad námi´ (Bůh) o nás pečuje:
Evangelium sv. Lukáše, 12. kapitola, 6.-7. verš
6 Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut. 7 Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
Kniha Izaiáš, 43. kapitola, 1.-5. verš
1 ´Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel...
4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval….
5 Neboj se, já budu s tebou.´
Tyto verše mluví o ohromné ceně, jakou má Váš život před Bohem.

Přeji Vám co nejlepší dny!

Kategorie otázky: Sebepřijetí