21. 11. 2004

Slavnost Ježíše Krista Krále 34.neděle v mezidobí - C

Když je řeč o království, připadáme si jako v jiném světě, snad v pohádce. Ještě vzdálenější nám připadá řeč o Božím království. A co teprve, když slyšíme, že Boží království se uskutečňuje skrze kříž – utrpení. Pro existenci takového království nemá naše logika vysvětlení. Jako křesťané vyznáváme Krista – Krále, který na dřevě kříže, obklopený veškerou nepřízní poddaných, dává z lásky svůj život za bratry a sestry. Vyznáváme ho jako toho, kdo se modlí za nepřátele a odpouští zločincům. Že by láska jdoucí do krajnosti a velkorysé odpuštění nebyly královskými gesty? Že by dokonce patřily do jiného světa?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po skončených bojích mezi Davidem a vzdorovládci (Saulem a Išbošetem) se Izrael může dočkat ustálení vnitřní politické situace: David je konečně přijat jako král ode všech kmenů. Liturgické čtení se skládá ze dvou částí: první dva verše uvádějí důvody pro volbu Davida, třetí verš je pak souhrnnou zprávou o jeho uvedení do úřadu.

2 Sam 5,1-3

Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“
Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

ŽALM 122

Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.

2. ČTENÍ

Druhé čtení má dvě části: verše 12-14 jsou vyznáním (opakuje se často osobní zájmeno „my“, „nás“), zatímco verše 15-20 obsahují předpavlovský hymnus o Kristově svrchovanosti v celém vesmíru. Pohled na vykoupení zakoušené skrze osvobození od hříchů a „osvícení“ (12-13) je pohnutkou pro oslavný chvalozpěv Kristu, původci této spásy. Hymnus můžeme rozdělit na verše 15-17 (Kristus jako svrchovaný Pán v díle stvoření) a 18-20 (Kristus jako Pán v díle vykoupení).

KOL 1,12-20

(Bratři a sestry!) Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti – všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa má dvě části: vysmívání Ukřižovaného (35-38) a rozmluva dvou zločinců s Kristem (39-43). V první části má dva odlišné postoje: zatímco postoj lidu k Ukřižovanému je neutrální (23,35a: „lid stál a díval se“), členové velerady a vojáci se staví vůči němu nepřátelsky, posměvačsky. Náboženští vůdcové uznávají Kristovy nadpřirozené dary („jiným pomohl“) a vybízejí ho, aby využil svých obdarování k záchraně vlastního života: je tu narážka na pokušení na poušti (Lk 4,1-13: Kristus je vyzván k zázraku, a to „kvůli sobě“ a pro sebe jako při ukřižování; i při té události se uvádí jako motivace údajné „mesiánské poslání“: „jsi-li Syn Boží…“, tj. Mesiáš).

Lk 23,35-43

Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“
A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“

K ZAMYŠLENÍ

V závěru liturgického roku a prakticky už na prahu nového slyšíme číst texty Písma, které hovoří o Kristu Králi. V mysli nám zaznívají Ježíšova slova: „Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Bezpochyby denně opakujeme slova Modlitby Páně: „Přijď království tvé“ (Mt 6,10). Poctivě se můžeme ptát, kde toto Boží království hledat a taky zda náš život je znamením jeho přicházení? Pocity mohou být různé, někdy jakoby Ježíš mlčel a Boží království se z mapy našeho života ztratilo. Zvlášť v okamžicích zápasů, proher, ponížení a bezmoci, především pak při umírání. A přece v čase tohoto našeho života zní i jiné Kristovo slovo: „Boží království už je mezi vámi!“ (Mt 12,28).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Zj 14,1-3.4b-5

Lk 21,1-4

Komentář: Zj 14,1-3.4b-5
Impozantní obraz, který mě může „uchvátit“ a nadchnout touhou patřit mezi ty, kteří následují Beránka a zpívají novou píseň.

Zj 14,14-20

Lk 21,5-11

Komentář: Zj 14,14-20
Tyto drastické obrazy v nás nemají vzbudit pochybnosti o Boží náklonnosti a věrnosti vůči nám. Chtějí nám sdělit, že tento život není „hrou“, a že radikální rozhodnutí proti Bohu vede ke smrti. A proč být pošetilý a chtít smrt?

Zj 15,1-4

Lk 21,12-19

Komentář: Zj 15,1-4
I já mám „právo“ zpívat chvalozpěv vykoupených – proč tedy nechválit Beránka slovy Mojžíšovy písně?

Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a

Lk 21,20-28

Komentář: Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a
Bylo by naprosto pomýlené si myslet, že Bůh si libuje ve smrti „hříšníků“ (tj. těch, kdo se radikálně rozhodují proti Bohu). On má pro každého člověka připravenou cestu života – stačí jen svolit a přijmout jeho slovo. Cesty bez Boha (či proti Bohu) nemají budoucnost.

Zj 20,1-4.11-21,2

Lk 21,29-33

Komentář: Zj 20,1-4.11-21,2
Mohutný „finiš“ lidských dějin – i já mohu být „při tom“ a stát na straně vítězů. Jen jedno je třeba: zůstat věrný Kristu.

Zj 22,1-7

Lk 21,34-36

Komentář: Zj 22,1-7
Setkat se s Bohem tváří v tvář – to je cíl tvého života.