Květná neděle - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Boží „Služebník“ je, narozdíl od lidu, kterému připadá těžké naslouchat Božímu slovu, dokonalým učedníkem. Je zcela otevřen naslouchání Božímu slovu celým srdcem a zvěstuje to, co je mu řečeno, i přes nepřátelství a utrpení, které si tím působí.

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti.
Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – Boj se ho celé Izraelovo plémě!“

2. ČTENÍ

V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova „kenoze“, tj. „vyprázdnění se“ od nároků na pocty a slávu. Ježíš se „vyprázdnil“: stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se „zřekl“ svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Lukáš ve vyprávění o Ježíšově utrpení zdůrazňuje aspekt následování. Šimon z Kyrény a zbožné ženy jsou příkladem následování Ježíše Krista také v posledním a rozhodujícím okamžiku. Ježíš na kříži je vzorem odpuštění: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (23,24). Při umírání je pak příkladem dokonalého odevzdání se do Otcových rukou (Lk 12,22-32; Lk 23,46).

Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (zkrácená verze)

Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi.
Tam na něj začali žalovat: „Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.“
Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“
Odpověděl mu: „Ty to říkáš!“
Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: „Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.“
Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!“
Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi.
Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“
Ale oni se všichni dali do křiku: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“
Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‘Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy lidé začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‘Přikryjte nás!‘ Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!“
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem.
Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“
Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled.
Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.

K ZAMYŠLENÍ

Bylo by velmi smutné hovořit a rozjímat o utrpení bez jakéhokoli východiska a smyslu. Věříme, že Ježíš, Syn Boží, zemřel za nás, abychom měli život. Jeho láska k nám dává smysl jeho utrpení. Stručně tuto skutečnost popisují slova dnešní preface, předzpěvu eucharistické modlitby. Jsou už nesena téměř cílem a smyslem Ježíšovy oběti, radostí z jeho velikonočního tajemství: „Neboť on nás neodsoudil, ale dal se odsoudit za nás, a byl za naše hříchy přibit na kříž. Svou nevinnou smrtí nás vykoupil a svým vzkříšením nám otevřel přístup k tobě.“

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 3.

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Komentář: Jan 12,1-11
„Šest dní před Velikonocemi...“ Vzal jsem vážně tuto postní dobu? Ještě mám krátký čas pro přípravu svého srdce (postem, modlitbou, almužnou) na setkání se svým Spasitelem, na vědomé potvrzení mého patření Kristu, vyrůstající z mého života, z mého myšlení i jednání.

30. 3.

Iz 49,1-6

Jan 13,21-33.36-38

Komentář: Jan 13,21-33.36-38
Každý z nás má ve svém srdci zkušenost s nevěrností a zradou svého Pána. Právě proto je tu Velký pátek: Ježíšovo utrpení a smrt na kříži – za mne. Všechen svůj hřích mohu položit před něj.

31. 3.

Iz 50,4-9a

Mt 26,14-25

Komentář: Mt 26,14-25
Každý z nás má ve svém srdci zkušenost s nevěrností a zradou svého Pána. Právě proto je tu i neděle Vzkříšení – pro mne, abych, vyznávaje své viny, měl s Kristem život. Nenech tyto dny jen tak lhostejně plynout kolem sebe!

Zelený čtvrtek 1. 4.

Ex 12,1-8.11-14; 1 Kor 11,23-26

Jan 13,1-15

Komentář: Ex 12,1-8.11-14
„Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu.“ – Buďte ve střehu, buďte připraveni. Svátky našeho vykoupení jsou zde. Nenech si je ukrást žádnými starostmi, přípravami, prací ... Bůh ti přináší vysvobození!

Velký pátek 2. 4.

Iz 52,13 – 53,12; Žid 4,14-16; 5,7-9

Jan 18,1 – 19,42

Komentář: Žid 4,14-16; 5,7-9
Děkuj Kristu, který přišel a umřel za každého nás, za hříšníky. Má „soucit s námi, slabými... Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti ...“

sobota 3. 4. vigilie Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

Gn 1,1 – 2,2; Gn 22,1-18; Ex 14,15 – 15,1; Iz 54,5-14; Iz 55,1-11; Bar 3,9-15.32 – 4,4; Ez 36,16-17a.18-28; Řím 6,3-11

Lk 24,1-12

Komentář: Dnešní den je dnem čekání – čekání na naplnění Božích příslibů, dnem zkoušky vytrvalosti ve víře. Vyber si jedno ze čtení a nech se jím provázet dnešním dnem ve svém čekání na Boží spásu, na obnovu svého křestního zaslíbení Pánu.