6. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento zákon nám přibližuje, v jakém kulturním prostředí Kristus konal svou činnost. Vyloučení malomocného ze společenství a nařízení, že po uzdravení bylo třeba přinést oběť za usmíření, ukazují, že malomocenství bylo považováno za následek hříchu.

Lv 13,1-2.45-46

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

ŽALM 32

Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti“, – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ

Pavlova řeč se stále točí kolem „svobody podřízené lásce“. I pokud se týká obyčejných záležitostí, křesťan má „hledat prospěch druhých“ (a pokud možno nepůsobit pohoršení). Jinými slovy: ať se hledá vždycky Boží oslavení, které je spjaté s prospěchem druhých. Tak se napodobuje příklad Pavlův a potažmo i Kristův.

1 Kor 10,31 – 11,1

(Bratři a sestry!) Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid! Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium vykresluje Krista „s lidskou tváří“ a s lidskými city: pohnut soucitem Kristus vztáhl ruku a uzdravil nemocného. Zákaz rozhlašovat zázrak se má opět chápat na pozadí toho, že jen po ukřižování a vzkříšení je možné „správně poznat Kristovu identitu“. A teprve pak nastává čas hlásání.

Mk 1,40-45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.
Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

K ZAMYŠLENÍ

Nalézat Boha ve všech věcech. Někdy to bývá velmi snadné: není problémem uvidět Boží lásku v úsměvu druhého člověka, v rozkvetlé zahradě, zdařilém díle nebo úspěchu. To, co podle našich soudů je pozitivní a příjemné, zdá se nám být od Boha a my ho v tom spatřujeme. Nalézat však Boha ve všech věcech! Tedy i v těch, které za dobré nepovažujeme: v nemoci, ve zkoušce, v kříži nebo ve vnitřní prázdnotě. I ty jsou jeho darem a povoláním, což však zpravidla nechápeme. Tomu, který nás miluje, není jedno, že trpíme, naopak, dnešní evangelium nám říká, že Ježíš s námi má soucit. Doslova, že trpí spolu s námi. Nebojí se ani naší bolesti a dokonce ani smrti, neutíká před ní, je živě přítomen a provází všechno, co prožíváme od začátku až do konce. On nemá problém nalézat nás ve všem, co jsme. Věřme, že i my to dokážeme vzhledem k němu – nalézat ho ve všech věcech.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

13. 2.

Jak 1,1-11

Mk 8,11-13

Komentář: Jak 1,1-11
Zkouška víry není ani hřích, ani selhání. Může pomoci našemu růstu. A určitě má obracet naši pozornost k Bohu.

14. 2.

Jak 1,12-18

Mk 8,14-21

Komentář: Jak 1,12-18
Nacházet kořen pokušení v sobě samém a hledat pomoc u Boha představuje moudrost, bez které se křesťan v životě neobejde.

15. 2.

Jak 1,19-27

Mk 8,22-26

Komentář: Jak 1,19-27
Boží slovo, které ovlivňuje naše činy – to je výbava pro život, kterou nám církev zprostředkovává, ale které se musí každý chopit osobně svou vírou i vůlí.

16. 2.

Jak 2,1-9

Mk 8,27-33

Komentář: Jak 2,1-9
Dnes možná nedělíme lidi podle oblečení, ale třeba podle vlivu a postavení ve společnosti. Ani takové dělení se s Božím slovem neshoduje.

Jak 2,14-24.26

Mk 8,34 – 9,1

Komentář: Jak 2,14-24.26
Víra a skutky – ne proti sobě, ale ruku v ruce spolu. Tak má vypadat cesta ke křesťanské zralosti. Ptejme se tedy, jak skutky našeho života vyrůstají z naší víry. A kde zůstává naše víra osamocena, bez skutků, podobná stromu, který rozkvetl, ale nepřinesl plody.

18. 2.

Jak 3,1-10

Mk 9,2-13

Komentář: Jak 3,1-10
Máme opravdu odpovědnost za to, co řekneme. Apoštolův pohled na schopnost našeho jazyka vymykat se této odpovědnosti je až drsně pravdivý.