5. neděle postní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Jednal Bůh pouze v minulosti? Pomůže i nyní? Na tyto palčivé otázky odpovídá prorok svým zvěstováním spásy. Největší událostí spásy v dějinách Izraele bylo vyjití z Egypta. Vzpomínka na přechod Rudým mořem (v. 16-17) není však nostalgickým útěkem do minulosti, ale oživením naděje do budoucnosti. Lid v babylónském vyhnanství nesmí proto ustrnout ve vzpomínkách na slavnou minulost, nýbrž se má otevřít v očekávání nových Božích činů. Bůh dává nový začátek: on nejen vyvede svůj lid z Babylónu, ale bude o něj pečovat také na poušti – podobně jako po vyvedení z Egypta. Bůh dal velkou minulost a dá také velkou budoucnost.

Iz 43,16-21

Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli.
”Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím poušti a řeky na neschůdných místech.
Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.”

ŽALM 126

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – ”Velkou věc s nimi udělal Hospodin!” – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Pavel po svém obrácení zanechal mnoho věcí za sebou, především vědomí vlastní spravedlnosti a dokonalosti. Co ho k tomu přivedlo? Poznání Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Nebylo to však poznání rozumu, ale živé poznání srdce, zkušenost hluboké blízkosti. Tato živá zkušenost ho nenechává na pokoji a žene ho dál k plnému setkání s Kristem. Apoštol používá obrazy převzaté ze sportu (1 Kor 9, 24-27; Fil 2, 16), aby vyjádřil ”napětí” a dynamismus křesťana uchváceného Kristem. Takový člověk se podobá běžci, který se na stadionu žene vší silou do cíle, aby dosáhl vítězství a odměny. Tím vítězstvím křesťana je Kristovo vítězství nad smrtí: vzkříšení. Odměnou je samotný Kristus (v. 9).

FLP 3,8-14

(Bratři a sestry!) Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. (Bratři a sestry), já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Praví Pán: Nyní se tedy obraťte ke mně celým svým srdcem, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.

EVANGELIUM

Tento příběh je jedinečným svědectvím o Ježíšově postoji k provinilému: on nepřijímá hřích, ale hříšníka. Pro zákoníky a farizeje je cizoložnice jenom ”případ” a příležitost, jak vtáhnout Ježíše do léčky. Kdyby se on vyslovil pro její propuštění, byl by jasně proti Mojžíšovu zákonu. A pokud by ji odsoudil k ukamenování, překročil by římský zákon, který vyhrazoval takový rozsudek pouze státní moci. Mistr se však vyprostí z léčky skutečně mistrovským způsobem. Nerušeně píše na zem a obrací soud na samotné žalobce, když jim přenechá ”soud” o sobě samotných! Ježíš neodsuzuje ani ”spravedlivé” farizeje, ani hříšnou ženu. Pro něj je rozhodující odpověď srdce na dar i nárok omilostnění: ”Jdi a už nehřeš”.

Jan 8,1-11

Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: ”Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?” Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: ”Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.” A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: ”Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?”
Odpověděla: ”Nikdo, Pane.”
Ježíš řekl: ”Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!

K ZAMYŠLENÍ

Obrácení je podobné vyjití vyvoleného Božího lidu z egyptského otroctví. Je to událost, kterou má mít člověk neustále na paměti, protože nebezpečí otroctví ho stále ohrožuje. Exodus měl za cíl osvobození Božího lidu a podobně obrácení nás vede k vnitřní svobodě. V nakládání s ní máme být velmi pozornými. Stále se nám totiž podbízí pokušení vrátit se do země zotročení, být jako Bůh, a tudíž být i nelidskými. Všichni ti, kteří před Ježíše přivedli ženu přistiženou při cizoložství, se chtěli postavit na Boží místo a rozhodnout o jejím životě a smrti. Jakoby přitom zapomněli na své vlastní lidství a hříšnost. Tu naopak Bůh člověku rozhodně nepřipomíná a nesoudí ho za ni. Denně se v modlitbě Páně modlíme: ”Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům”. Potom, co Ježíš člověka osvobodil, posílá ho jako svědka odpuštění. Milost Boží je zavazující: ”Už nehřeš!”, řekl ženě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14

Lk 1,26-38

Komentář: Iz 7,10-14
Achaz odmítá Boží znamení nikoli z pokory. Chce se spoléhat na sebe, na své spojence, nechce být ”zavázán” Hospodinu. Jak je tomu u mne, v mém životě?

27. 3.

Nm 21,4-9

Jan 8,21-30

Komentář: Nm 21,4-9
Had na kůlu je pro Jana v jeho evangeliu (J 3,14) předobrazem Krista na kříži, ke kterému mohu přicházet – uštknutý hříchem – pro uzdravení. Vědomí mé hříšnosti mne nemá odvádět od Boha, ale přivádět k Němu, pod jeho kříž, kde mohu nalézt smíření a odpuštění.

28. 3.

Dan 3,14-20.91-92.95

Jan 8,31-42

Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95
Spoléhání se na Boha, stání si na svém i za nepříznivých okolností vede (vedle Boží pomoci) i k tomu, že druzí lidé mohou poznat Boží velikost a moc.

29. 3.

Gn 17,3-9

Jan 8,51-59

Komentář: Gn 17,3-9
Boží smlouva s Abrahámem je předobrazem smlouvy, kterou Bůh uzavřel v Kristu i se mnou. I mě se týkají zaslíbení ”učiním tě plodným, dám ti zemi”. Vnímám Boží požehnání ve svém životě? Mohu teď za ně chválit Pána.

30. 3.

Jer 20,10-13

Jan 10,31-42

Komentář: Jer 20,10-13
Spoléhání se na Hospodina, který ”je se mnou jako silný bojovník” je jedinou posilou a nadějí pro Jeremiáše a stejně tak může (a má) být i pro mne.

31. 3.

Ez 37,21-28

Jan 11,45-56

Komentář: Ez 37,21-28
Dnes čteme o zaslíbení smlouvy, jejíž uzavření (Ježíšovou smrtí) budeme už za týden slavit a znova se k ní přiznávat (při obnově křtu o vigilii na Bílou sobotu). ”Vysvobodím je ze všech nevěrností.” Toto Boží zaslíbení by ti nemělo zapadnout, nech se jím provázet dnešním dnem.