3. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Nehemiášova kniha popisuje obnovený život izraelského národa po návratu z babylonského exilu. Náš úryvek je zajímavým svědectvím o liturgii slova podle synagogální praxe: po úvodní chvále je hlásání Božího slova z Pentateuchu (tj. z jedné z knih Mojžíšových), po kterém následuje homilie.

Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, Amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“

ŽALM 19

Odpověď: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Nechť se ti líbí slova mých úst – i smýšlení mého srdce, – Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

2. ČTENÍ

Korinťané vnímali Boží dary příliš „lidsky“: tyto dary byly „příležitostí“ k nadřazenosti a rozdělení společenství. Apoštol proto ukazuje hlubší význam těchto darů: mají napomáhat službě druhým, jednotě církve. Správné používání a chápání darů nevede k rozdělení, ale k sjednocení.

1 Kor 12,12-30

(Bratři a sestry!) Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: „Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu,“ proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: „Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím,“ proto ještě k tělu patří! Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“
Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium nám ukazuje Ježíše, který učí v moci Ducha, jenž v něm působí díky křestnímu pomazání. Ježíš však není pouhým „hlasatelem“ slova: on skutečně přináší nový život. Kristovým příchodem totiž začíná „jubilení rok“, který byl ve Starém zákoně rokem „milosti“ a odpuštění dluhů chudším. Avšak tento nový jubilejní rok přináší ještě větší dary: osvobození z nejrůznějších pout, navrácení zraku, radostnou zvěst v plné síle.

Lk 1,1-4; 4,14-21

Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
„Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

K ZAMYŠLENÍ

Kristus přišel v těle a je zároveň věčný Bůh. My lidé máme možnost vstoupit do vztahu a společenství s Bohem prostřednictvím slova, jeho slova. Jako křesťané dostáváme mocí Ducha svatého privilegium učinit toto slovo přítomným a živým. Bůh k nám promlouvá slovy Písma a my, když mu nasloucháme, mu stejným slovem odpovídáme. Je to úžasný dialog času a věčnosti, omezeného lidství a neko¬nečného Božství, který se odehrává ve společenství církve. Jak jsou šťastní rodiče, když z úst svých dětí slyší slova, která je sami naučili! Tam, kde je rozhovor, kde si partneři naslouchají, rozumí si a chápou se, tam se realizuje ráj. „Milostivé léto Páně.“

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

22. 1

Žid 9,15.24-28

Mk 3,22-30

Komentář: Mk 3,22-30
Člověk si někdy hledá všechny možné výmluvy, jen aby nemusel opustit své falešné cesty a představy; aby se nemusel vzdát Boží lásce zvoucí ho na jinou (pravou) cestu, zvoucí ho k otevření se jeho (uzdravující) moci.

23. 1.

Žid 10,1-10

Mk 3,31-35

Komentář: Mk 3,31-35
„Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Zkus dnes toto říci (jako nabídku) Bohu ve své modlitbě a pak během dne být otevřený(á) vůči tomu, k čemu On tě povede.

24. 1.

Žid 10,11-18

Mk 4,1-20

Komentář: Žid 10,11-18
Úžasné Boží zaslíbení „na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu“ (citované z knihy proroka Jeremiáše) je velkým Božím darem, který mne osvobozuje od mé minulosti a směřuje a otvírá budoucnosti.

25. 1. Svátek Obrácení svatého Pavla

Sk 22,3-16

Mk 16,15-18

Komentář: Sk 22,3-16
Pavlovo dramatické setkání s Kristem proměnilo radikálně jeho život. Mé pravidelné, vytrvalé přebývání před Pánem, setkávání s Ním a život podle Jeho přikázání lásky také (pozvolna) proměňuje můj život i mne samotného k Jeho obrazu.

26. 1.

Žid 10,32-39

Mk 4,26-34

Komentář: Žid 10,32-39
Vytrvat v dobrém, vytrvat přes všechna protivenství v ochotě znovu a znovu přistupovat k druhému se srdcem otevřeným (a tím zranitelným) je výzvou dnešního čtení. Z této vytrvalosti (malého hořčičného zrnka) pak může vyrůst velký strom uzdravení, přijetí a lásky (viz evangelium).

27. 1.

Žid 11,1-2.8-19

Mk 4,35-41

Komentář: Žid 11,1-2.8-19
Víra má vést naše jednání – ve věcech, jejichž naplnění ještě nevidíme. Příkladem a povzbuzením mi mohou být zde uvedené příběhy praotců.