28. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Máme tu ozvěnu Šalamounovy modlitby (1 Kr 3,6-13), v které mladičký král upřednostnil Boží moudrost před čímkoli jiným. I autor knihy Moudrosti (žijící v Egyptě v 1. st. před Kr.) si osvojil tento Šalamounův postoj.

Mdr 7,7-11

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro.
Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

ŽALM 90

Odpověď: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, - ať dojdeme k moudrosti srdce. - Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? - Slituj se nad svými služebníky!

Nasyť nás brzy svou slitovností, - ať jásáme a radujeme se po celý život! - Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, - za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.

Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, - tvá sláva jejich synům. - Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, - dej zdar práci našich rukou, - dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ

V těchto dvou verších autor vypracovává sugestivní teologii Božího slova (Iz 55,11; Jer 23,29; Mdr 18,15), které zaznělo už ústy Mojžíše (3,5) a ”naplno” pak v Kristu (1,2). V přijetí tohoto slova se rozhoduje o našem osudu, proto je tak nutná ”povolnost”, ”poddanost” vůči tomuto slovu - tím spíš, že toto slovo má moc rozdělovat, soudit, a v tomto smyslu je živé a mocné (určuje naši budoucnost).

Žid 4,12-13

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a pohnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM

Není možné opustit dobré věci… bez poznání toho Lepšího. Proto ne nadarmo Kristus hned ze začátku ”přesměrovává” pozornost mladíka na toho, který je Dobrý. Ale to není jediný Kristův trik, jak vymanit tohoto člověka z pout majetku: Kristus pohlédne na něj s láskou, ujistí ho, že ”opuštěním všeho o nic nepřijde”, protože bude mít poklad v nebi. A nakonec přichází kategorický výrok, že opustit majetek je nemožné pro člověka, ale možné pro Boha.

Mk 10,17-30

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: ”Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?”
Ježíš mu odpověděl: ”Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivého svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!”
On mu na to řekl: ”Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.”
Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: ”Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!” On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: ”Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!” Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: ”Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.” Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: ”Kdo tedy může být spasen?”
Ježíš na ně pohleděl a řekl: ”U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.”
Tu mu řekl Petr: ”My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.” Ježíš odpověděl: ”Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti a pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.”

K ZAMYŠLENÍ

Otázku učedníků z dnešního evangelia bychom mohli položit také takto: Kdo před Bohem obstojí - úspěšní nebo ti, kdo našli v Bohu největší jistotu? Ježíšovi učedníci považovali ty úspěšné (tedy bohaté) za Boží miláčky, jejich úspěch vnímali jako projev Božího požehnání. Ježíš ale přináší jiné měřítko: ten, kdo se spolehne na Boha, si může dovolit být štědrý a tedy i chudý, a to v mnoha ohledech, nejen pokud jde o peníze. Bohatý mládenec si chtěl podržet své jistoty a neodvážil se vydat na cestu chudoby, tedy závislosti na Bohu. Ani my nemůžeme uhnout otázce, na čem stavíme, kde je naše jistota? Taková otázka stojí před člověkem mnohokrát v životě zcela konkrétně a vyžaduje konkrétní odpověď.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Řím 1,1-7

Lk 11,29-32

Komentář: Víc než Jonáš, než nejopěvovanější celebrita či politik. Opravdu? Polož si poctivě otázku, zda pro tebe Ježíš je skutečně ”větší” (a vlivnější) než ti, které obdivuješ.

Řím 1,16-25

Lk 11,37-41

Komentář: Lk 11,37-41
Zajímavý recept na hříchy, že? A možná i účinný…

Řím 2,1-11

Lk 11,42-46

Komentář: Lk 11,42-46
Spravedlnost vůči Bohu - co to je? Na pomoc si musíme vzít pojem smlouvy: spravedlnost v rámci smlouvy znamená věrnost vůči Hospodinu, férovost, poctivost. Jak to aplikovat ve tvém životě?

Řím 3,21-30a

Lk 11,47-54

Komentář: Lk 11,47-54
Nezabíjej proroky… tím, že je ”umlčíš”, že odvrátíš svůj sluch od nepříjemných Božích slov. Prorocká slova tě totiž nezabijí, ale přivedou k životu.

Řím 4,1-8

Lk 12,1-7

Komentář: Lk 12,1-7
Osvobozující to slova! Nebojte se těch, kdo pomlouvají, ubližují, posmívají se…

18. 10. Svátek sv. Lukáše

2 Tim 4,9-17b

Lk 10,1-9

Komentář: 2 Tim 4,9-17b
Ani velký apoštol národů si nevystačil sám, ale potřeboval spolupracovníky. Ale především potřeboval Pána, jeho blízkost a posilu - aby dokázal být věrným svědkem i v nejextrémnějších podmínkách.