2. neděle velikonoční – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko (Božího slova), abyste jím rostli ke spáse. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého ...

1. ČTENÍ

Prvotní jeruzalémská církev měla "jedno srdce a jednu duši". Tato jednota je uskutečněním Ježíšovy "velekněžské modlitby": "... ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal" (J 17,23). Je důležité si všimnout, že zmínka o jednotě věřících následuje po zprávě o přijetí Ducha svatého (Sk 2,1-4.41; Sk 4,31-32). Duch svatý je tou "slávou", která spojuje věřící: "... slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno" (J 17,22). Tato sláva pak může prýštit do okolního světa skrze působivé hlásání o zmrtvýchvstání (v. 33) a skrze mocné skutky (Sk 5,12).

Sk 4,32-35

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

ŽALM 118

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky." – Nechť řekne dům Árónův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky." – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. – Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ

Láska, o které hovoří Janův list, není citem, ale životním stylem a životní silou. Tato láska vytváří společenství nejen s Bohem, ale také s bratřími a sestrami. Znakem pravého společenství s Bohem je zachovávání jeho přikázání (v. 3). Jeho přikázání jsou břemenem pro toho, kdo prožívá svůj život s Bohem jako "otrockou povinnost", ne jako vztah lásky k Otci. Pro toho, kdo miluje, nejsou Boží přikázání těžká. Takový člověk skrze víru dostal od samotného Boha sílu lásky, sílu k plnění přikázání. Tato víra otevírá přístup k Boží moci, která člověka uschopňuje k novému životnímu stylu odlišnému od postoje "světa", jenž je uzavřený vůči Synu Božímu, a tím také vůči pravé lásce (v. 4-5).

1 Jan 5,1-6

Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: "prvního dne v týdnu" jedenácti učedníkům bez Tomáše (viz evangelium neděle Seslání Ducha sv.) a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro "uvěření". Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka (J 1,48) a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry (J 4,48) a ke klanění (J 5,23). Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství (J 1,1), ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána (Oz 2,25; 1 Kor 12,3).

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!"
On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!"
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Na dnešní den připadá svátek Božího milosrdenství. V úryvku Janova evangelia slyšíme o moci Ducha svatého, kterou dal zmrtvýchvstalý Kristus apoštolům: odpouštět hříchy. V případě pochybujícího Tomáše pak vidíme, jak zcela konkrétně toto Pánovo milosrdenství působí – přináší změnu postoje apoštola, působí jeho vnitřní obrat. Je schopen vyznání velikonoční víry: "Pán můj a Bůh můj." Odpuštění, a to jakékoli, zvlášť pak odpuštění hříchů ve svátosti smíření, není projevem slabosti, nýbrž velké síly. Bůh ukazuje, že je mocnější než kterýkoli náš zlý skutek. Kolik takové síly potřebujeme my sami k tomu, abychom byli schopni ze srdce odpustit našim bližním! Velikonoce nás znovu a znovu ujišťují o tom, že Kristovo vítězství nad hříchem a smrtí, nad pochybnostmi a neláskou je jednoznačné a definitivní. Kdykoli sami odpouštíme, stavíme se na stranu Vítěze. Kdykoli dokážeme Bohu i sobě přiznat vlastní slabost a ve svátosti poprosit o odpuštění, stávají se Kristovy Velikonoce i našimi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 4.

Sk 4,23-31

Jan 3,1-8

Komentář: Jan 3,1-8
Nově se narodit je událostí jednorázovou – děje se ve křtu – a zároveň věcí každodenní – znamená žít každý den z darované Boží milosti jako nový člověk v moci Ducha svatého. I dnes.

21. 4.

Sk 4,32-37

Jan 3,7b-15

Komentář: Sk 4,32-37
Dělení se s potřebnými, otevřené srdce pro chudé, nemocné a potřebné – i to umocňuje moje svědectví o Kristu těm, kdo jej neznají. (Charitní rozměr církve se nerealizuje jen v charitě (instituci), ale má být přítomen v životě každého farníka, v životě každé farnosti).

22. 4.

Sk 5,17-26

Jan 3,16-21

Komentář: Jan 3,16-21
První větu úryvku by každý křesťan měl umět nazpaměť. Syn nepřišel svět odsoudit, ale spasit. Jednám s druhými také tak? Odsuzuji, nebo ukazuji na světlo?

23. 4. svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49

Jan 10,11-16

Komentář: Jan 10,11-16
Dobrý pastýř Kristus mne zná, dal za mne svůj život. Má však i jiné ovce, které chce přivést do svého stádce. Jsem ochotný(á) přijímat bratry a sestry, kteří nově přichází do našeho kostela, do našeho společenství? Vím o nich vůbec, všímám si jich?

24. 4.

Sk 5,34-42

Jan 6,1-15

Komentář: Jan 6,1-15
Proč následuji Krista? (V úryvku někteří přichází kvůli znamením, někteří ho chtějí prohlásit za krále ...) Proč já následuji Krista? Možná si řeknu: "No to je přece jasné", ale stojí za to si svoji odpověď připomenout, zformulovat ji do vlastních slov. Proč následuji Krista?

25. 4. svátek sv. Marka

1 Petr 5,5b-14

Mk 16,15-20

Komentář: 1 Petr 5,5b-14
"Na něj hoďte všechnu svou starost, vždyť jemu na vás záleží." Dokážu to naplňovat v dnešním dni? A jak konkrétně?